SKIPPY

Ty letenky neuvěřitelně zlevňujou, včera sem si to zkusmo vyhledal na internetu: Paříž tři tisíce, Londýn dva a půl. Potom se nemůžem divit, že nám sem lítaj celý perutě ožralejch Britů, jako kdyby to nebyly letadla, ale tramvaje. Melbourne dvanáct. Před deseti lety stála Austrálie třicet. Minulej měsíc mi Claude napsal, že se bojim už i gayů z Austrálie, protože teď, když sou letenky za pakatel, by vážně mohli přiletět. Předtím byl prej pěkně over the ocean a tím to haslo, ale dneska může lítat sem a tam i řadovej melbournskej knihovník a já sem z toho celej nervózní. Odepsal sem mu bez mrknutí oka, ať klidně přiletí, že na něj počkám s pěti čajovejma růžema v příletový hale – a v dalších třech urgentních mailech sem mu to pak rozmlouval. Když sem si představil, jak si balí do kufru fungl nový slipy, úplně mě to vyděsilo. Pochopitelně se naštval a napsal mi, ať si najdu někoho z Marsu: když tam teď objevili vodu, bude tam prej možná i nějakej homosexuál – a ten za mnou hned tak nepřiletí. Fuck you! vyťukal sem. Vždyť to neumíš, odepsal okamžitě. Pravda je, že pořád někoho napodobuju. Ve škole sem hrál třídního recesistu, v ordinaci se pokouším imitovat ty zdvořilý doktory z americkejch filmů a před Jeffem a Tomem pro změnu hraju mužskou sexualitu: nenakupuju, vůbec po sobě neuklízím a mluvím sprostě. Cha cha. Nejsem pochopitelně herec, takže často přehrávám a vypadávám z role, ale myslíte si, že si toho ty dva pitomci jednou jedinkrát všimli? Sou tak zabedněný, že mi dokonce pomáhaj balit holky. Nevim, co už bych musel udělat, aby jim to po těch pětadvaceti letech došlo. Nejspíš bych jim to musel říct. Jenomže přesně tohle udělat nemůžu: když se čtvrt století nahlas smějete vtipům o buzerantech – nebo je dokonce sami vyprávíte – těžko pak můžete přijít s tím, že ste mimochodem vlastně taky gay. Apropó, Jeffe, říkal sem ti už, že sem buzna? Tohle si prostě neumím představit. Doznání možná můžou bejt lehce opožděný, ale pětadvacet let mi fakt připadá moc. Čili mi nezbejvá, než tu svou teplou káru táhnout dál, ale jestli ty letenky budou takhle příšerně zlevňovat, Claude jednoho dne bez varování přiletí a já si pak rovnou můžu jít koupit přiléhavý kožený kalhoty a růžovou košili. A to mám ještě z prdele kliku, že sem si tenkrát v prváku nezačal psát s někým ze Sovětskýho svazu – to by místo knihovníka z Melbourne moh taky přiletět nějakej přihřátej ocelář z Kuzbasu a Jeffa by museli vomejvat.