EVA

Vybíjenou postupně přestane mít ráda. Je sice celkem příjemné být v centru pozornosti, ale zároveň ji to vždycky znervózňuje. Nakonec ji to omrzí. Skoro pokaždé je kapitánkou, takže ji věčně sledují – komu nejvíc přihrává, jak se kroutí a jak nadskakuje, aby ji míč netrefil. Její tajné rozladění určitě souvisí i s tím, že ji od začátku nadhání Jeff – a nejen při vybíjené. Zpočátku se to ještě snaží skrývat, ale po pár týdnech už o ni usiluje zcela nepokrytě. Ráno přijde do třídy a podívá se na ni tak, že nemusí nic říkat… Je to stejné, jako když se ji na sportovkách pokouší vybít – dokonce mívá v očích týž zuřivý výraz.

S odstupem více než dvaceti let ho Eva chápe. Málokdo to tenkrát tušil, ale za celé ty tři roky mu nedovolila víc než líbání a nějaké to hlazení. Líbil se jí, to ano, ale nemilovala ho (po svatbě jí to Jeff občas připomínal a společně se tomu smáli). Spolužáci, profesorský sbor i její rodiče je nicméně od začátku považovali za ideální pár. V posledním ročníku už všichni automaticky předpokládali, že spolu spí (pravdu znal jen Tom a Skippy). Když Jeff nepřišel ráno do školy, třídní profesorka se Evy úplně samozřejmě přede všemi zeptala, co s ním je. Když si Evin otec jel pro nové auto, vzal Jeffa s sebou. Říkala si, že zažívá pravý opak toho, co většina dívek v jejím věku: před rodiči předstírá, že sex existuje. Přitom o něm (a koneckonců ani o ní) mnoho nevěděli. Jak si mohli být tak jistí? Mívala provinilý pocit, že to všem kazí. Proč ale právě Jeff? ptávala se sama sebe. Má si ho vzít za muže a mít s ním děti jenom proto, že si ji zamluvil? Nebo že je hezký? Nebo proto, že se ta myšlenka zamlouvá ostatním?

Stydí se také za tu posedlost, kterou v Jeffovi nechtěně vzbuzuje. Vždycky svou sexualitu považovala za něco vysoce intimního, jenže Jeff jako by ji tím, že se o ni veřejně uchází, vytáhl na světlo, všem na oči. Tak usilovně se jí pokouší dostat do kalhotek (jak to se svým příslovečným vkusem formuloval Skippy), až si Eva připadá, jako by přede všemi chodila právě jen v kalhotkách. Neví, jak by to lépe popsala: je to podobné, jako když jí kluci ještě na základní škole pouštěli o hodině prasátka na prsa; myslela, že se hanbou propadne. Když to trochu přežene, ten Jeffův zběsilý zájem je vlastně něco jako udání.

Po letech jí Marie prozradí, co na jednom z třídních srazů, kde chyběla, řekl Tom: „Přišla k nám – a čekal tu na ni napsaný scénář. Scénář telenovely: pohledný jinoch se na první pohled zamiluje do krásné dívky a nakonec se vezmou… Celý problém je v tom, že byla – tak jako my všichni – příliš mladá a hloupá, aby hlavní roli v takové lovestory dokázala odmítnout.“

Evy se to dotkne, ale musí připustit, že na tom něco je.

Jeff a Tom tvoří po celé čtyři roky nerozlučnou dvojici, časem se k nim přidá i Skippy. Evě připadá, že ji milují všichni tři: Jeff zarputile, vytrvale; Tom tajně, zoufale; Skippy, který si zřejmě dokáže přiznat, že nemá šanci, nejzábavněji – nebojí se zesměšnit, neboť je mu jasné, že v jeho případě to vyjde nastejno. Dělá na Evu komické zamilované grimasy, vrhá se jí k nohám, objímá její kolena a ve školní jídelně líbá modrý plastový hrnek, z kterého před chvílí pila. Rovněž si chodí vylívat srdce jejím rodičům: když se Eva jednou večer vrátí domů z další platonické schůzky s Jeffem, Skippy sedí v obýváku a popíjí s její matkou mátový čaj.

„Tak tohle je ona, seznamte se,“ zvolá, když spatří překvapenou Evu ve dveřích. „Slunce mých dní, tma mých nocí. Eva. Smrtelná nemoc na tři písmena.“

Srdceryvně zasténá a skácí se na koberec, přičemž si rozrazí čelo o konferenční stolek. Evin otec, který Skippyho nesnáší, ho chtě nechtě musí odvézt na pohotovost, kde mu ošklivě rozšklebenou krvácející ránu sešijí.

Skippyho přijetí na lékařskou fakultu je pro její rodiče větším překvapením než pro ni samu – a když jim o pár let později sdělí, že si Skippy coby specializaci zvolil gynekologii, matka se tomu dlouhé minuty hlasitě směje.

Tom je jiný případ. Evě sice imponuje, jak se v dané situaci snaží o zachování důstojnosti (někdy je v tom cosi až heroického, jakkoli to asi zní přehnaně), ale na druhé straně se v jeho přítomnosti nikdy necítí úplně uvolněně. I s užvaněným Skippym je jí lépe než s věčně zasmušilým Tomem, který se vyhýbá jejím pohledům i sebemenšímu dotyku a většinou nápadně rychle odchází.

Alice tvrdí, že její sexualita byla tehdy ještě neprobuzená – a nyní prý znovu usnula. Eva neví, kam na ty termíny dcera chodí.

„No, doufám, že ta tvoje je taky ještě neprobuzená,“ říká a zatváří se jako přísná matka.

„Nic jinýho než doufat ti taky nezbejvá,“ usmívá se Alice tajuplně, takže Evě je jasné, že blufuje.

„Mami?“ říká dcera podezřele táhle. „Kterej chlap se ti líbí? Třeba z herců?“

„Ale bože… Dej mi s chlapama pokoj.“

„Tak mi to řekni. Přece se ti nějakej musí líbit!“

Upírá na ni nevinné oči.

„Nebo ze zpěváků.“

Eva pobaveně vrtí hlavou.

„Proč mi to nechceš říct?“

Zní to vyčítavě, smutně. Eva jí odhrne vlasy z čela.

„Dan Bárta,“ říká po chvíli vážně.

Alice si matku nedůvěřivě prohlíží, ale když zjistí, že to není vtip, v jejím napůl ještě dětském obličeji se objeví upřímná radost. Je ráda, že na sex aspoň ještě myslím, napadne Evu.

„To je skvělý! Máme podobnej vkus!“

„A víš, kde se mi líbil nejvíc?“ praví Eva s úsměvem, který musí Alici nutně připadat záhadný. „V Kytici.“

„V Kytici?“

„V tom filmu. Jako vodník.“