JEFF

Když mu Tom poprvé představí Kláru (náhodně se potkají na náměstí Bratří Synků), její podoba s Evou Jeffovi skoro vyrazí dech – ale dělá, že si ničeho nevšiml.

„Seznamte se, rychle. Klára si ještě musí udělat domácí úkol z přírodopisu,“ žertuje nuceně Tom.

Jeff má pocit, že se propadl v čase. Klára zčervená.

„Minulej měsíc jsem maturovala,“ hájí se nesměle, jako kdyby maturita mohla něco změnit na tom, že je přesně o třináct let mladší než Eva.

Ta podoba doslova bije do očí. Jeffovi to připadá podobné, jako když si někteří řidiči na přední masku auta přišroubují znak jiného vozu: prokazatelně stojíte před Škodou Favorit, ale ten modrý smaltovaný oválek na mřížce chladiče se vám snaží namluvit, že před sebou máte ford.

„Příští víkend se jedu formálně představit rodičům,“ usmívá se Tom a obejme Kláru kolem ramen. „Říkám formálně, protože mě znají z třídních schůzek.“

Když Jeff to setkání doma převypráví Evě, upřímně ji tím pobaví. Už dlouho se mu ji rozesmát nepodařilo, a tak je rád, že projednou našli společné téma. Otevře láhev červeného a celý večer ten věkově nesourodý vztah rozebírají. Jeff zastává názor, že Klára je pro Toma – ať vědomě, či nevědomě – pouhou náhražkou něčeho, co se mu nepodařilo získat v mládí.

„A co se mu nepodařilo získat v mládí?“ usmívá se Eva. „Co máš na mysli?“

Jeff ví, že to Eva chce slyšet nahlas.

„Tebe. Jak všichni dobře víme. Prostřednictvím Kláry si pouze kompenzuje, žes ho kdysi odmítla.“

„To není pravda,“ říká Eva spokojeně. „Nebylo co odmítat, protože se mi nikdy se svou údajnou láskou nesvěřil.“

„Ale všichni to přece viděli.“

Eva se mu opře o rameno. Napije se vína a přivře oči. Potom líně prohodí, že to je Tomův problém, za který se ona nemůže cítit zodpovědná.

„Je to každopádně trapný,“ říká rezolutně Jeff.

„Je to trochu pubertální,“ souhlasí Eva. „Už by snad konečně mohl dospět.“

Toho večera se po třech týdnech znovu milují.