JEFF

Kamkoli s Evou po svatbě přijede – na návštěvu ke známým, na chatu, na dovolenou k moři – vždycky tam jsou. Malí nápadníci. Takhle jim Eva říká. Nejčastěji je jim tak pět až deset. Když Evu poprvé spatří, dlouze na ni civí s otevřenou pusou – a během následujících dvou minut se do ní bezhlavě zamilují. Od té chvíle se od ní nehnou. Nechají si přinést pastelky a nakreslí pro ni ten nejkrásnější obrázek, jaký dovedou. Když musí Eva na záchod, jdou s ní a čekají oddaně přede dveřmi.

„Alespoň doufám,“ říká kysele Jeff.

Na každé vycházce Evu popadnou za ruku a už ji nepustí. Jeffa odstrkují a schválně se mu pletou pod nohy. Když chce Evě něco říct, skáčou mu do řeči. Když chce Evu na pláži namazat krémem, vytrhnou mu ho z ruky a udělají to sami. Když se chce s Evou konečně pomilovat, zjistí, že v posteli na jeho místě už spí Sebastián. Jeff je sice formálně Evin manžel, ale to mu v danou chvíli není nic platné – nyní je Eva pouze Sebastiánova. Příště to bude Ríša. Nebo Pavlík. Nebo nějaký jiný zmetek. S předstíranou, potměšilou dětskou nevinností se budou k jeho ženě tulit, sedat si jí na klín, opírat si jí hlavu o prsa, a dokonce ji i líbat. Rodičům, babičkám, strýčkům a dalším příbuzným se to zdá roztomilé; Jeffovi to připadá nechutné. Navenek se usmívá spolu s ostatními, ale v hloubi duše ty malé parchanty nenávidí – stejně jako oni jeho. Odmítají jít na houby, pokud nepůjde i teta Eva. Odmítají lyžovat, jestliže s nimi teta Eva nebude jezdit na lanovce. Odmítají jít spát, dokud jim teta Eva nepřečte pohádku. Dostávají hysterický záchvat, když vedle ní nemohou sedět, a Jeff jim musí uvolnit místo.

„Jsou to normální citoví vyděrači!“ tvrdí Evě, když se po návratu ze sjezdovky v pokoji převlékají. „Copak to nikdo nevidí? Nechápu, že jim to všichni žerete.“

Na dveře už opět kdosi klepe: na chodbě stojí další metrový nápadník. Jeff se odhodlaně postaví mezi zárubně.

„Půjde hrát teta Eva pexeso?“

Chlapec se snaží nahlédnout dovnitř; Jeff ho musí odstrčit rukou.

„To rozhodně nepůjde,“ říká bez úsměvu. „Teta Eva pexeso upřímně nesnáší. Tetě Evě se z pexesa dělá na zvracení.“

„Ty lžeš!“

Ten prevít mu proklouzne mezi nohama, vběhne do pokoje a skočí polonahé Evě do náruče.

Eva se směje.