SKIPPY

Můj takzvanej otec mámu opustil, když mi bylo pět. Tyhle věci se mimochodem přeceňujou; pokud jde o mě, za pár let sem si na něj ani nevzpomněl. Dneska má cukrovku a přišel kvůli tomu o dva prsty na noze. Mě to nijak zvlášť nedojímá, ale máma mu na Vánoce posílá pohlednice s Ladou, a tak se aspoň vždycky podepíšu. Idyla Vánoc, cha cha. Máma žije s druhem. Je to zvláštní druh blba. Vymyslel například, že budou s matkou dávat oba důchody do krabice od bonboniéry Mon Chéri. Takže to dělaj – a on si pak všechny ty peníze vezme a přiděluje mojí skoro sedmdesátiletý mámě velkorysý tejdenní kapesný. Zkrátka drahoušek. Když se poprvý dozvěděl, že sem gynekolog, začal vystrkovat jazyk a významně pomrkávat. Čekal sem jenom, kdy mi řekne, abych mu půjčil bílej plášť a vzal ho na exkurzi. Když k nim musím jednou měsíčně na oběd, beru si předem kynedril (to je jenom taková metafora). Máma to pochopitelně vidí, ale nejspíš si říká, že bude radši snášet blba než samotu. Na jedný straně se to dá pochopit. Když si Tom vzal tu vílu Amálku a Jeff ještě nebyl rozvedenej, moje samota v Doupěti dosahovala takovýho stupně, že sem si povídal i s moderátorama na Nově. Začínalo to bejt vážný. Dokonce sem se šel poprvý v životě podívat do jednoho buzi-klubu, ale otočil sem se už na třetím schodě. Okamžitě mi bylo jasný, že tam nepatřim. Za prvý sem vždycky byl tak trochu solitér, a hlavně sem asi víc asexuál než homosexuál. Což vás u jednačtyřicetiletýho panice určitě nepřekvapuje. Jak bych se asi s těma teplejma profíkama domlouval? Hlazení předloktí, děláš to? Můžu si ti položit hlavu na rameno, je to oukej? Naštěstí se Jeff i Tom dostatečně rychle rozvedli, takže sem se nemusel nechat vojet, abych si moh s někým povídat. Udělal sem jim v Doupěti welcome party a všechno se zas vrátilo do starejch dobrejch kolejí. Uklidňuje mě, když slyším, jak se sprchujou nebo v kuchyni třískaj s nádobím. Jeff u snídaně ještě dneska dokáže vypadat jako Michelangelův David, kterej si míchá kafe. Víc mít nemůžu, što ďélať, jak říkávala naše ruštinářka. Takže: Ráno, raníčko panna vstala, kundičku sobě polaskala. I mně je jasný, že by to šlo hrát důstojnějc, ale když si mě takhle jednou zaškatulkovali, proč věci komplikovat? Starýho psa novejm kouskům nenaučíš. Nikdo stejně neovlivníme ten obraz, kterej si o nás udělali druhý. Kromě toho mi úplně stačí, když mě Jeff vezme na víkend s Alicí – to bejvám skoro šťastnej. Fungujeme jako normální dobrá rodina, ať už se to lidovcům nebo tomu texaskýmu pitomcovi líbí sebemíň. Každopádně ty víkendy představujou to nejhezčí, co sem v životě zažil. Zdá se vám to málo? A co by potom měli řikat Karel, Ruda nebo Irena? Kde je psáno, že každej houbař musí mít plnej košík? Jak je to psáno v koránu: nejlepší je to po ránu. Ježíšmarjá, Skippy, zmlkni. Cha cha.