HUJEROVÁ

Nám ošklivým ostatní lidé připadají nejen hezčí, ale zároveň i sebevědomější, chytřejší, vyrovnanější a celkově šťastnější – a obvykle nás šokuje, pokud zjistíme, že tomu tak není. Když například na Tomově svatbě Eva poprvé uvidí Kláru, okamžitě se stáhne do sebe. Nejsem sama, kdo si toho všimne. Jeff se jí několikrát na cosi ptá, ale ona mu vůbec neodpoví. Komunikuje jenom s malou Alicí. Jdeme ji s dalšími spolužačkami pozdravit a především zjistit její reakci na tu skandální podobu.

„Tak co tomu říkáš?“ šeptá Zuzana a významně šilhá směrem k mladičké nevěstě.

„Neříkám na to nic.“

„Nevěděla jsem, že máš mladší sestru…“

„Ha ha.“

Ostatně i Klára je z Evy viditelně nervózní a neustále se k ní otáčí zády. Napadne mě, že se chovají jako dvě ženské, které přišly na večírek ve stejných šatech.

„Je sice hezká,“ říkám, „ale jedna klíčová věc jí chybí.“

„Jaká?“ ptá se opatrně Eva.

„Tvoje rodný číslo.“

Vděčně mě pohladí.

Marie dorazí s půlhodinovým zpožděním (už je po obřadu, Klára s Tomem se právě fotografují). V podpaží žlutých šatů má temné kruhy. Paní, která hlídá Sebastiána, se zdržela v zácpě, vysvětluje omluvně. Všechny nás postupně obejme – mě dokonce jako první. Nepřestává se usmívat a pořád něco vypráví: učí na prvním stupni základní školy, hraje s dětmi Medvídka Pú a taky začala chodit na jógu. Už si našla i novýho mužskýho, ale zatím si ho drží na distanc.

„Chlapi jsou totiž hrozně nezodpovědný,“ šklebí se, „udělaj ženský fakana a pak se klidně nechaj přejet obrněným transportérem…“

Dojatě mlčíme.

„A vy jste doufám v pohodě, vy dva?“ obrátí se na Jeffa s Evou.

„Ale jo,“ odpoví po chvíli Jeff. „Jsme.“

Eva pokrčí rameny. Všichni to vidíme.

„Když nejde o život, jde o hovno,“ říká Marie.