SKIPPY

Vlastně je to všechno o nevšímavosti. Vsadil bych se, že dobrá polovina třídy vybiku nenáviděla. Tak proč sme tu zasranou hru pořád hráli? Pokaždý sem se otočil zády a nechal se vybít hned na začátku. Snaž se trochu, Skippy, takový nemehlo přece nejseš! Naše tělocvikářka Marta – tak mladá a už tak krutá. A co sem měl podle ní dělat? Běhat tam a zpátky a čekat, až mi to nějakej soutěživej idiot napálí z metru do obličeje? Nebo se zeptejte Hujerový. Buďto to tenkrát soudružka tělocvikářka neviděla, nebo je to normální sadistka. Sport je mimochodem pitomost. Tváří se to jako dobře organizovaná zábava, ale ve skutečnosti se to úplně vymklo jakýkoli kontrole. Pokud víte, za kolik například koupil Dortmund Rosickýho, tak vám musí bejt jasný, že sport je už dávno mimo lidský dimenze. Vedeme před televizí rádoby zasvěcený komentáře o útočnejch hrotech a moderním fotbalu, aniž tušíme, že si z nás všech peníze dělaj srandu. Diváctví je náhražková emoce. Jenom to odvádí pozornost od toho, co je v životě podstatný. Stejně jako počítačový hry, diety, plovoucí podlahy a podobný kraviny. Jeff by vám moh vyprávět. Ten sportoval tak dlouho, až prohrál celej život. Člověk čumí v televizi na nějaký blbý čtvrtfinále, a v ložnici si zatím jeho manželka balí kufry – ne že bych nějakou manželku měl nebo chtěl mít, to je pochopitelně jenom příměr. Bože, Skippy, kam na ty svý metafory chodíš… Něco vám řeknu: dvacet let pravidelně sleduju anglickou, italskou, německou a španělskou ligu plus všechny poháry a šampionáty a samozřejmě taky NHL, ale doopravdy mě to nikdy nezajímalo. Nejsem fanoušek, jenom to hraju – před ostatníma i sám před sebou. Namlouvám si, že mě to baví. Definitivně sem to pochopil během minulýho fotbalovýho šampionátu v Jágr’s baru: usnul sem tam po pár pivech na stole, a když sem otevřel oči, uviděl sem asi padesát slušně voblečenejch dospělejch chlapů včetně našeho primáře a anesteziologa, jak unisono ječej na tři úplně stejný Senegalce na třech úplně stejnejch obrazovkách. Tak sem zaplatil a odešel a nikdo si toho vůbec nevšim. Jako v těch thrillerech: oběť je se zločincem sama v bytě a zazvoněj policajti. Zločinec tu ženskou pošle otevřít, ale stoupne si těsně vedle ní a míří jí pistolí na hlavu. Jestli cekneš, krávo, seš mrtvá. Všechno v pořádku, madam? Slyšeli jsme nějakej hluk. Naprosto, strážmistře, říká ta ženská s očima navrch hlavy, ale ten idiot policajt skoro pokaždý stejně zasalutuje a odejde. Lidi sou prostě slepí a hluchý.