1958 (4)

Musels jim řikat třikrát. To už stačí, tady to bude dobrý, už mě můžete, soudruzi, vysadit. Konečně zastavili a tys moh vypadnout. Padals odtud jak namydlenej blesk. Auto zůstalo stát snad sto metrů před první chalupou. Jo, bylo to před vesnicí, jak slíbili, ale moc blízko. Někdo tě moh vidět. Kdyby tě zahlíd ten, koho bys viděl i ty, dalo by se s tim ještě něco podniknout, ale takhle? On zůstane anonymní a ty seš ten, o kom se ví, že přijel s nima. Tatraplánem, kterým za chvíli odvezou člověka, co se už nevrátí. Tys o tom rozhod, oni to jenom provádějí, ale dělají to tak, že se můžeš začít bát taky.

Tobě převahu ukazovat nemusí, ctíš ji, co by chtěli víc? Bez tebe by vraha neměli, zkoušeli to léta sami, dokud se neukázalo, že se bez pomoci neobejdou. Možná je dožralo právě to. Loučit se nebudem, však se ještě uvidíme, rozloučil se z okýnka soudruh vyšetřovatel. Stáls ve škarpě, v poprašku sněhu a úplně idiotsky jsi jim zamával.

Kam teď? Do polí? Po silnici zpátky? To už nemá cenu, seš moc blízko. Tak pudeš ještě blíž, podíváš se. Vykročils do vsi.

Bylo jak po vymření. Jen za stodolou okukoval Radostův kluk. Možná ho nejvíc ze všeho zajímá ten tatraplán, nová stosedmička, skutečně vypadá trochu jak aeroplán. I ten malej spratek ale chápe, že tohle není přátelská návštěva, za Kašparem nepřijeli kamarádi, to by se kluk ochomejtal u blatníků a vyzvídal by na řidiči kubatůru. Stojí bokem. Ostatní koukaj zpod záclon, viděj auto, kluka i tebe. Ty je nevidíš, ale víš o nich.

Co se to tu děje? zeptal ses mladýho jakoby nic.

Přijeli si pro pana Kašpara, řek tiše. Jsou dva, zastavili stranou. To proto, aby nebyli v zorným poli, aby je pan Kašpar nezahlíd z oken.

Poslechni, ty seš ňákej chytrej, ne?

Takhle se to dělá vždycky, kouk na tebe kluk jak na včerejšího.

Co ten ví o tom, jak se to dělá vždycky? Když šli pro jeho dědka, nebyl u toho. Možná to má z vyprávění, nebo z rodokapsů. Nebo se prostě jenom vytahuje, kecá blbiny, aby neměl tak staženej zadek. To, že má zrovna pravdu, na věci málo mění.

Jeden vběh dozadu na zahradu, to asi kdyby chtěl pan Kašpar utíkat. A ten druhej, než vešel do baráku, vytáh z kapsy pistoli. I ten druhej bude mít možná kvér, hádal kluk.

Jo, oba maj pistoli, přikývnuls.

Nestřílelo se, aspoň prozatím. Možná se perou, ale neni to přes okna slyšet, dumal mladej Radosta.

A ty bys neměl chuť jít Kašparovi pomoct? zkusils ho.

Bylo vidět, co chce říct, že jo, šel by, kdyby byl o chlup starší, ale zarazil se. Asi si uvědomil, s kým mluví: s tebou. A co vy, vy byste jim nechtěl jít na pomoc? Myslím těm fízlům?!

Hajzle, napřáh ses, ale mladej pohlavku zkušeně uhnul. Na další pokus nečekal a zaběhnul dom.

Všichni zdrhaj, zůstals za stodolou sám. Lidi skovaný, zvířata zalezlý, ticho. Ticho, jaký neni na vsi běžný. Jen jedna z Kašparovejch slepic vyšla na cestu. Sezobla nějakej blivajz a začala nervózně hrabat. Asi tam čuje nějakýho červa. Vždycky jde nakonec hlavně vo to žrádlo.

První vyšel z domu ten mladší, zapisovatel. Ruku měl strčenou v kapse a bylo vidět, že v ní něco drží. Nemusel ses dohadovat, tys věděl, že to je pistole, kterou si vzal z šuflete. Zastavil se, rozhlížel po případným nebezpečí, a když zmerčil jenom tu slepici, krátce hvízdnul. Hlavní vyšetřovatel musel čekat se zadrženým hned za dveřma, vyšli skoro vzápětí. Přes spánek tekla Kašparovi krev, napadal na nohu a divně se kroutil. Buď se s nima opravdu porval, nebo dostal preventivní nakládačku, takovou, aby ji viděla taky Majka. Ruce měl za zády, neviděls je, ale bylo jasný, že na nich má železa. Takhle se to dělá pokaždý. Soudruh vyšetřovatel mu při chůzi tahal pazoury nahoru, Kašpar se kroutil a pajdal k autu.

Díval ses. Teprve když nacpali chlapa dovnitř, došlo ti, že musej projet kolem stodoly, kolem tebe. Sakra! Teď už se nestačíš skovat, abys zapad k Radostům na dvůr, je nemyslitelný, nevkročils tam leta. Možná bys moh vyjít přímo proti autu, jít sebevědomě po cestě a udělat nějaký gesto, pozdravit, ne důvěrně, ale tak, jak se zdraví někdo cizí. Věděls ale, že tohle neuhraješ. Zůstals stát za rohem opřenej o zeď.

Motor naskočil, kola se otočila, slepice zakdákala a nesmyslně přes celou šíři cesty popoběhla směrem k tobě. Tatraplán projel krokem kolem vás. Soudruh vyšetřovatel seděl s Kašparem vzadu. Oba se na tebe podívali… Ne, neměl ses ohlédnout, všemu jsi zatím unikal, měls nechat minout i tyhle pohledy.

Zved se ti bachor. Napoprvé tos ještě udržel nahoře v krku, druhou vlnu jsi už vyhodil ven. Kdo by se nepoblil? Máš kocovinu, seš nevyspalej, na cestách to drncalo, k tomu to napětí. Hubu sis utřel rukávem. Ohlíd ses, auto už jsi nezahlíd, snad tě neviděli v předklonu. Přiběhla slepice a začla ten tvůj blivajz ze země zobat. Možná jsi právě zachránil život nějaký žížale, pokusil ses o humor. Nezafungoval.