1958 (4)

Nečekals, že bude doma tak šupem, tys přijel z Hory odpoledním autobusem, ona večerním. Nezaregistrovals, jak prošla kolem baráku, ale když se před jejím srotili sousedi, dva tři Kašparovi kumpáni, bylo tobě i celý vsi jasný, že Majka je zpátky. Na oslavy ale ani pomyšlení: ten její hnije za mřížema a pár dalších chlapů ze vsi jakbysmet.

Jestlipak Majka ví, kdo jí pomoh, komu může bejt vděčná? Řekli jí to soudruzi? Chtěli jsme si tě tady nechat, hnát tě před soud jako toho tvýho, za podílnictví, neoznámení, ale dohodli jsme se s jedním od vás a ten se za tebe zaručil. Teď sypej domů a buď na něj hodná.

Těžko, takhle se to na Bezpečnosti neříká. Vědí to jen oni a ty. Pokud se to má dozvědět někdo další, musíš se o to postarat sám. Proč bys jí to neřek, proč skrývat vlastní zásluhy? Podepsal jsi to stejně jenom kvůli ní. Jasně, i tobě z toho dost možná cosi kápne, ale bude to poctivě zaplacený, něco za něco, bude se o tobě šuškat, co budeš možná mít, nebudeš moct druhejm ani ukázat, co budeš vědět, nebudeš smět žádnýmu říct. Z toho moc radosti nekouká.

Kdyby Majku nezadrželi, vůbec bys do Hory podruhý nejel, ani by tě nenapadlo se upisovat. Je to nejistej obchod: nabíd ses, svoje oči a uši otevřený, za to, že Majku propustěj. Neptali se ani proč, asi to vědí, nebo je jim to jedno. Tys dal svůj slib na papír, oni řekli jen: Fajn. Pochybovals, každopádně jsi nedoufal, že to začne fungovat tak rychle, ještě dneska. Ale funguje. Zdá se, že se těm chlapům dá opravdu věřit. Budeš jezdit do Hory častějc. A co by ne? Je to přece pěkný město.

Když ses vracel domů, přepadla tě jiná pochyba: možná by Majku pustili stejně. Proč by drželi za mřížema ženskou, která s tim všim nemá lautr nic společnýho? Třebas tam byl zbůhdarma, možná by se to všechno seběhlo zrovna takhle i bez tebe. Možná jo, ale jistej si bejt nemůžeš. Tys nejel do Hory pro jistotu, jen pro možnost, aby ses dostal zpátky do jejího života.

Když tě tenkrát Majka odmítla, řek sis: Přijde jiná, lepší. Přišlo pár jinejch, to jo, lepší ale žádná, ani omylem. Zkusils to na Majku znovu a zase. Když se pak narychlo vdala, za chlapa, kterýmu koukalo kurvení z vočí, říkaly si báby v obci, že je holka asi v tom. Ale po devíti měsících nic, ani u andělíčkářky předtím nebyla, to by se rozkřiklo. Prostě ti frnkla, vdala se fofrem proto, abys za ní nedolízal, a víš, že se jí vůbec nedivím? smál se ti pak v hospodě – kterej vlastně? Starej Radosta, někdo z velkejch statkářů? Už si nevzpomínáš. Stejně si to mysleli všichni a jen jeden to vyslovil.

Jak málo stačilo a je všechno jinak. Kašpar hnije v krimu a Majka je doma. Sama. Děti, dvě holky, tři a čtyři roky, strčili sousedi po zátahu k Majčině sestřenici do Janovic. Zejtra si pro ně Majka dost možná zajede, teď je ale doma jen ona. Svítí v seknici, třeba si něco vaří, třeba brečí a říká si, jak to všechno zvládne bez mužskýho. Přídeš za ní a usměješ se: Snad nemusí bejt ještě tak zle, víš, že o tebe dávno stojím. A ona se rozhodne konečně správně. Pro tebe! Ty dvě děcka jí odpustíš, uděláte si další, jedno nebo i dvě, a bude zasejc dobře. Jednu chalupu budete moct i prodat – asi tu tvou, je menší. Je to med takhle snít.

Kašpar! Ještě je tu Kašpar a ona je za něj pořád vdaná. Která by ale chtěla bejt ženou vraha? Nebo spíš vdovou po vrahovi, za smrt se přece dává jedině smrt, Kašpar nemůže počítat s ničím menším. A kdyby se to snad překlápělo na jinou stranu, zase bys zajel na Bezpečnost.

Otevřels kredenc a hodil do sebe panáka. Spíš pro štěstí než na kuráž. Půjdeš za Majkou rovnou, nebudeš čekat, až si věci rozmyslí, správnej čas je teď. Nebudeš se ani zdržovat do úplný tmy. Že tě třeba někdo uvidí? A co? Seš zvyklej, že po tobě pokukujou. Teď už si to můžeš dovolit. Na hlavu sis dal jenom klobouk, kabát jsi nechal na věšáku, ten kousek k Majčinu přejdeš jen ve vestě. Jdeš přece tam, kde budeš jednou doma.