1958 (1)

Tady se ta básnička nějak zadrhla… A tak pěkně to zatím vypadalo! Jeden po druhým předstupovali před porotu a přiznávali se k myšlení i skutkům. Nezapírali, poznali, když na ně všechno prasklo. Někteří volali po slitování, po takovém, co sami neměli, jiní si odpustili i to. Už sis lebedil, jak soud vyslechne posledního, poradí se, odsoudí po právu celou bandu, a ty ještě stihneš odpolední autobus. Teď to ale vypadá, že se domů dostaneš kdoví jestli poslední noční linkou.

Co ten chlap zdržuje? Hraje si na hrdinu, nebo se jenom rád poslouchá? Soud mu vidí až do žaludku, i ty nahoře na balkóně cejtíš, jak se ten had kroutí. Vypovídá úplně jinak, než všichni před ním. Když mu to obžaloba připomene, vede si stejně svou.

Jak si tedy, obviněný Salvetre, vysvětlujete, že vaši komplicové říkali něco dočista jiného než vy?

Nevím. Nejsou to mí komplicové, mnohé vidím poprvé v životě. Všechno jsem provedl sám a o své vůli.

Při výslechu jste doznal, že jste měl u sebe střelnou zbraň. Od koho jste si ji opatřil?

Pistoli jsem v těch letech u sebe nosil pořád. Měl jsem ji ještě z armády.

Proč jste ji neodevzdal?

Nechal jsem si ji na obranu, kdyby bylo třeba. Později jsem se jí zbavil.

Jak?

Hodil jsem ji do rybníka, do Záplav, asi tam v bahně ještě bude. Najděte si ji.

Ten chlap tě vysloveně štve. Nejraděj by ses zvednul a zakřičel: Vrahu, zabil jsi matku od rodiny, ničím se neprovinila, ani ozbrojená nebyla! A ty si tu rozkládáš svoje lži. Koho myslíš, že máš před sebou? Nějaké strejce, kterým nabulíkuješ, co si zamaneš? Ba ne, vašnosto, máš před sebou strůjce spravedlnosti, soudruhy, kteří ochrání revoluci před každým, před tebou jakbysmet. Potřeboval bys to vykřiknout na celý sál, ale to by nebylo správné. Zařveš si doma, pokud budeš ještě potřebovat, teď bys jen zbytečně upozornil na svůj hněv. Cítit ho, to ano, ale ukazovat přede všemi, raděj ne.

Jana Ptáka znám z dolu Hlubina, nějaký týden jsme tam spolu fárali. Stejně jako s Josefem Kašparem. Věčnost jsme se neviděli. Sešli jsme se před časem jako tři staří známí a povídali, co slina na jazyk donesla, co přinesly ty roky. Ano, Pták se v řeči bokem zmínil o Felbabové, říkal, že je aktivní komunistka od nich ze vsi. Ne, o nic mě nežádal, jen to prostě vyslovil. Salvetr by mluvil, pořád dál by mluvil, kdyby ho nechali. Ale oni ho naštěstí nenechají.

Obžalovaný Pták ve své výpovědi doznal, že si vás a Kašpara sjednal, abyste soudružku Felbabovou potrestali za její názory a práci pro republiku. Měli jste ji prý ostříhat, aby skrz tu hanbu nemohla vyjít ani z domu. Žalobce je taky plný hněvu. Trochu mu závidíš, on má možnost ho ze sebe dostat, taková je jeho práce, křičet na vraha před sebou, zatímco ty v sobě musíš všechno dusit. Ale udusíš to, bez obav. Neměnil bys s ním, ani s jiným tady v divadle.

Opakuju, že si mě nikdo nesjednal. Všechno jsem učinil ze svého rozhodnutí, Pták vůbec o akci nevěděl. Ani ostatní nic nevěděli, celé to byla jen moje záležitost. Jsem sokol a důstojník československé armády, za války jsem bojoval na západní frontě. Viděl jsem spoustu mrtvých, umím si poradit s živýma. K čemu by mi při tom byli nějací civilisti? Jen by zdržovali. Chtěl jsem potrestat nějakého komunistu, střelit ho, aby se druzí báli, abyste se i vy začali bát! rozkřičel se Salvetr.

Co on má zvedat hlas?! Polekal ses.

My se vás ani vám podobných nebojíme. To vy se budete třást strachy, den odplaty přišel! Rozdrtíme vás jako hmyz, stanete se jen vzpomínkou, a i na tu se pak zapomene. Nejste vůbec nic a budete ještě míň. Když vás soudruzi při vyšetřování dopadli na Ostravsku, žil jste tam pod falešným jménem a s vymyšlenou minulostí. Jak by vám mohl někdo věřit?

Dobře mu to soudruh žalobce řekl, každému to došlo, jen vrah dál mele a mele. Jediné, co připustí, je, že nejel v autě sám. Právě to tě náramně těší: sám Salvetr potvrzuje Kašparovu přítomnost na místě mordu. Oba čeká odměna…

Josefa Kašpara jsem požádal, aby šoféroval vůz, že si potřebuju něco vyřídit. Do ničeho jsem ho nezasvěcoval, on jen držel volant, nevěděl ani, kam a proč jedeme. Když jsme přijeli s Felbabovou do Ratajského lesa a když pak Kašpar pochopil, jaký je můj úmysl, nijak mi nepomáhal, naopak, chtěl mi ve střelbě bránit, ale já ho odstrčil a namířil pistoli i na něho. Věděl, že proti takovému jako já nic nezmůže. Když jsem na Felbabovou vystřelil, byl v autě.

Mířil jste na něj? Takže byste byl schopen zastřelit i druhou osobu, dokonce svého známého? Dobře se žaloba ptá, v logice a s cílem.

Poprvé se Salvetr odmlčel. Podíval se do stropu a divným hlasem přitakal: Zastřelil bych každého, kdo by mi bránil.

Co na to Kašpar? Sedí na židličce pár metrů od svého komplice. Lokty na kolenou a zírá na zem mezi boty. Ani se na Salvetra nepodívá a ten zas nekoukne na něj. To jsou ale kamarádi! Zastřelí člověka a ani se neumějí dorozumět. Aspoň je líp vidět na ty jejich lži. Ne jeden z nich, oba dva jsou náramní lháři, nedá se jim věřit ani dobrý den. Proč to divadlo Salvetr vůbec předvádí? Byl usvědčen jako střelec, přiznal to, spoušť už zpátky nezmáčkne. Došlo mu snad, že ho coby hlavu protistátní skupiny čeká jistý provaz. Myslí asi, že jako osamělej vrah může vyfasovat třeba jenom doživotí. Proto hraje o to, že byl za vším sám. Tvrdí, že žádná skupina neexistovala, i když ji vidí sesazenou kolem. Směšnej lhář!