1952 (4)

Položil na stůl pistoli a začal řvát.

Všichni se podívejte, dívejte se sem! Vidíte tu zbraň? Touhle pistolí byla zastřelená Anna Felbabová, vaše sousedka! Mohla tu být i dnes, ale není. Někdo ji sprovodil ze světa. A vy víte proč! Uletěly vám včely, že tak civíte? Heršvecmazec, zastřelili ji proto, že byla komunistka, chtěla lidem dobře a v obci založit družstvo. Aby i v Československu bylo tak, jako je v Sovětským svazu. My přece nevymejšlíme nic novýho, v SSSR to už všechno ozkoušeli za nás a funguje to: kolchozy, kolektivizace, pásový traktory, překračování plánu… I tam měli diverzanti svoje záměry, splítali svoje rejdy, ale soudruzi si s nima raz dva poradili. Nemyslete si, my se od nich neučíme jenom orat. My si osvojujem i jiné pokrokové sovětské metody, třeba to, jak najít nepřítele. Zlikvidovat ho, to už umíme po svým.

Mě by moc zajímalo, kdo z vás má v tom mordu prsty! Tak kdo? Ty, nebo snad ty? O každým víme, nemyslete si! Jste ves pod dohledem. Alibi jsou vám na pendrek, s těma se vám každej soud vysměje. Vy teď máte jedinou šanci, přihlásit se k odkazu soudružky Felbabové. A udělat to hned! Litovat její oběti a dát to najevo ne kecama, podpisama pod nějaký rezoluce, ale činem, svejma polema a dobytkem. Soudružka Felbabová tu chtěla družstvo a my jí to přání prostě splníme! Posmrtně, ale přece jen. To pro ni bude nejlepší vyznamenání, ne metál, ale družstvo, družstvo, ve kterým budou všichni. Každej z vás tam vleze.

Sál zůstal bez dechu. Sahají jim na pozemky, s namířenou pistolí a s výhrůžkama. Tohle je ještě horší než za Felbabové, ta člověka taky ničila, ale spíš zvolna. Většina v tom dokázala nějak obstát, zasedla si jen na některé. Ale teď se to má týkat všech! Zatracení hajzli, kteří ji odpravili. Přijedou si bůhví odkud, zastřelí si ji a na místní nemyslí. Nejen že vraždí, zavařili to i nám, živým!

Ptáte se, jak do družstva vstoupit, jak to rychle udělat? Je to úplně jednoduchý. Soudruh Louda má ještě jeden seznam. Soudruhu, vytáhni ho. Je to přihláška do družstva. Nemusíte ji ani číst, ale kdyby někdo přece jen chtěl, i to mu umožníme. Vy ostatní se ale seřadíte do špalíru a jeden po druhym nám to tady bez reptání podepíšete. Tužku mám. Zajímá vás, co přesně družstvu dáváte? Správná otázka. Dáváte mu všechno, zůstane vám jenom chalupa a žena – a ta kdoví jestli. To měl bejt samozřejmě vtip, ale koukám, že to berete vážně, a tak je to v pořádku. Založení družstva je závažná věc, není třeba ji odbývat smíchem, vidím, že si rozumíme. Zasmát se spolu můžeme, až to bude všechno odbytý. Jak rychle to půjde, záleží jenom na vás.

Zneužíváte tý vraždy k nátlaku na nás, naše pole s tím nijak nesouvisí, odhodlal se jeden sedlák.

O tom, co s čím souvisí, rozhodujeme my. Jak se menuješ, soudruhu?

Menuju se Hromas. A žádnej soudruh nejsem.

Ale budeš, Hromasi, budeš, podotkl řečník. Mám do pytle pocit, že jste to pořád ještě nepochopili. Tak po lopatě: kdo nepodepíše, nepůjde domu. Budem tu klidně do noci, do rána, budem tu klidně až do žní a vy pak podepíšete a půjdete rovnou sklízet! A do tý doby žádný řeči, žádný žrádlo, nic. Ani vychcat se nepudete!