Ediční poznámka

Děj románu je inspirován skutečnými událostmi.

Komunistická funkcionářka Anna Kvašová byla v Ratajském lese zastřelena 10. ledna 1952. Zbraň proti ní pozvedl Antonín Landstof, kterému asistovali Josef Kubelka a Josef Koupil. Zásah, který se nešťastnou shodou okolností vymkl původnímu záměru Kvašovou jen zastrašit a odstartoval následnou tragédii, si sjednal Josef Pták. Okolnosti příběhu a motivaci chování jednotlivých postav autor v základních obrysech ve své knize zachoval. Landstof s Ptákem byli v roce 1952 také skutečně vyslýcháni – první jmenovaný kvůli nepodařené emigraci, druhý kvůli podezření z vraždy, ale oba byli po nějaké době propuštěni.

Vražda byla na základě udání vyšetřena až po šesti letech a byl jí propůjčen jiný politický kontext, než jak tomu bylo ve skuteč­nosti. Kutnohorský soud vynesl verdikt 27. března 1958 – rozsudek otištěný v této knize je kromě pozměněných jmen hlavních aktérů autentický. I další texty zvýrazněné kurzivou jsou dobové a prošly pouze nejzákladnější redakční úpravou a krácením.

Udavačem byl v roce 1958 buď notář, který tehdy vyřizoval nějaké dědické řízení, nebo soused v hospodě – ústní tradice v tom není sjednocena. O postavě samotného udavače se víc neví, postava Josého je tedy zcela smyšlená. Totéž platí o románových osudech dcery Anny Kvašové po roce 1952.

Podklady ke své práci čerpal autor zejména z vyšetřovacího svazku číslo 3259, který je přístupný v pražské badatelně Ústavu pro studium totalitních režimů; dobově podmíněný pohled pak nabízí sborník Komunistka Anna Kvašová z roku 1982. Neocenitelné bylo svědectví pamětníka tehdejších událostí Miloslava Kalaše.

Inspirací některým okolnostem situovaným v románu do roku 2014 byl případ mstitele komunistického bezpráví Pravomila Raichla, který se 25. února 2002 pokusil zastřelit prokurátora Vaše. Raichl zemřel v den akce na infarkt, ale za jiných okolností než románový Karel Radosta. Další události zasazené v knize do let 2014 a 2015 jsou fikce.

Poděkování za pomoc při vzniku knihy patří zejména Miloslavu Kalašovi, Lukáši Stibůrkovi, Anně Palánové, Janu Paulasovi, Vladimíru Pistoriovi, Karlu Médovi, Michalu Hladíkovi (foto na zadní předsádce¹), Evě Kotalové a Stanislavě Vodičkové.

Aleš Palán