1958 (1)

Okno Majčina domu se nerozsvítilo nejen první noc po soudu, ale ani tu další, ani třetí. Barák zůstával potmě znovu a zase. Po pár tejdnech by tě překvapilo spíš světlo v oknech. Jak rychle si jeden zvykne.

Ale ty sis nechtěl zvyknout! Nesmíříš se. Brzo jsi zjistil, že Majka je u sestřenice v Uhlířskejch Janovicích, to se dalo čekat, parchanti tam jsou od zatýkání, máma teď dorazila za nima. Barák stojí kousek pod kostelem, zajels to omrknout, zpetraktovat, ale Majku ani její holky jsi neviděl a zaklepat ses neodhodlal. Co bys řek, kdyby otevřela sestřenice? A co, kdyby sama Majka? Na tohle ses nemoh nachystat: roky žila v Onomyšli, odmala, nikoho by nenapadlo, že mohla zčistajasna odejít. Že by byl důvod. Nechat doma chalupu, jednu z největších, ještě poctivě stavěnou, nechat ve vsi známé, tebe. A přesto je Majka pryč. Pár dní zůstat stranou bys pochopil, proč ale nepřijela ani potom? Co lepšího ji kde čeká?

Byls zrovna vzadu na zahradě hledat nějakou práci, kdyžs zaslech zvuk čezety. Motorka podle zvuku zastavila někde u Majčina. Nechals všeho, kdybys měl něco v rukou, hodil bys to na zem, a popoběhs za zvukem. Na posledních metrech jsi zpomalil, nechtěls vypadat jako nedočkavec, kterej běží jak štěně za každým pohybem. Krokem jsi vyšel zpoza rohu a zahlíd páreček. Chlap opíral dvěstě­padesátku do vidlice, ženská si rovnala vlasy pod šátek, vítr jí je cestou vyfoukal. Kteří to jsou? Neviděli tě, tak jsi zašel ke keřům, že v nich něco kutíš, poslouchal jsi a skrz větvičky průhledama i viděl.

Tak to je ono, řekla ženská a vyndala klíč. Pudem dovnitř?

Já bych to okouk nejdřív zvenku, opáčil chlap. Popošel pod okna, ale nekoukal do nich, shejbnul se, dokonce kleknul a zkoumal cosi na omítce. Rejpal ji prstem, pak k ní snad i čichl. Zřejmě byl spokojen. Obhlíd se kolem: Zahrada je jenom tohle?

Kdepak, sestřenice má hlavní zahradu vzadu za domem, však pojďte, podíváte se sám.

Kupec! Ten chlap je kupec, co má zájem o Majčino. A ta ženská, kterou si dovez, to bude ta Majčina přízeň z Janovic. Majka prodává svůj barák! Takže zůstane v Janovicích!

Vykročil jsi z keřů, musels rychle, aby ti nezmizeli v domě, tam bys za nima nemoh. Dobrej den přeju, už jsme mysleli, že se tu nikdo neukáže, halasil jsi z dálky, abys je pozdržel.

Ženská začala odemykat, chtěla fofrem zmizet ve zdech, ale chlap byl ochotnej se družit. Vy bydlíte tady naproti? optal se tě.

Sotva jsi přitakal, vybalil to: Tak to budete možná soused mejch mladejch. Já jsem ze Solopysk, nějakej Filzak, Fílo mi řikaj. Syn se mi žení, u nás místo nemá, novomanželka má holou řiť, zasmál se, tak mu chceme něco pořídit.

Majka se už vracet nebude? optal ses hlasitěj, aby tě slyšela ta ženská.

Myslíte Kašparovou? No asi ne, když nám to chce střelit, zazubil se Fila. Je to dobrej barák? vyzvídal.

Byls to ale ty, kdo se teď potřebuje ptát: Jak se Majce vede?

Jak by se jí mělo vést, zaškaredila se na tebe ode dveří její sestřenka. A my, zjednala si Filzakovu pozornost, pojďme už dovnitř. Já vám o baráku všechno řeknu.

Už musím, však se ještě uvidíme, zahlaholil kupec a vešel. Do svého, do tvého! Ten barák měl bejt tvůj, tady jste měli s Majkou bydlet a tenhle chlap by si pak měl koupit nanejvejš tvůj domek naproti. Je menší, pro manžele zatím bez děcka jako dělanej, i pro haranty by tu pak měly místa akorát. Navíc by ušetřil, k tvýmu by přišel lacinějc. A on si zatím kupuje Majčin grunt. Krucipísek! Všechno špatně!

Jsou to dva tři tejdny, cos o věci jednal se soudruhy v Hoře. Nepropadne barák státu spolu s Kašparovým majetkem? Vrahovo přece podle rozsudku přechází na všechen lid. Slíbili ti, že nepřejde, že to zařídí, jako odvěký rodový stavení Majčiny rodiny zůstane dům Marii Kašparové, ta se neprovinila, nebyla ani souzená, jen krátce zadržená. To Kašpar se sem přiženil, majetek na něj ani nepřepsali, snad měli tušení. Dům zůstane vdově, společnost jí dá druhou šanci, říkali soudruzi.

Prdlajs! To tys jí dal druhou šanci. Nejdřívs domluvil, aby ji pustili a nesoudili s ostatníma, podlízal jsi kvůli tomu a sliboval, teďs dokonce sjednal, že nepřišla o majetek. A ona? Ona ti ho zatím prodává rovnou před nosem. Nána nevděčná, zlá!