2015 (12)

Klepe se jak kudlanka na větvičce, ale má to za sebou. Oba to mají za sebou, všichni mají. Potřeboval by chodit, vyjít z toho, ale na to bude čas později. Teď musí myslet na to, co potřebujou druzí. Potřebujou informaci a on jim ji dá. S rizikem, to jistě, ale bez něj není život, ani jeho opak, o kterém právě teď mluvíme.

Napíše jenom jí – kdoví kde zrovna je a čemu se věnuje, každopádně tahle zpráva bude nejočekávanější ze všech, i když ji zatím nečeká. Uvědomí si to hned, jak ji dostane.

Jemu to řekne až zítra ráno, osobně. Jeden večer to počká.

Přespí v autě někde po cestě, dost možná si dá v místní knajpě pár piv. Byly doby, kdy jich vypil šest sedum, v posledních letech se krotí. Kdo ví, jak se to vyvrbí dneska, nechá pití volnej průchod.

Až bude se Strašákem někde za horama za mořema, až se usaděj, dopátrá se i po ní. Byla by škoda ji v životě ztratit, je to fajn holka. Zatím stačí krátká zpráva. Tak do toho, nadechnout se a psát.

Dítě, už se nemusíš trápit. Vím, žes to nemohla zvládnout sama, viděl jsem tvůj byt. Tak jsem to udělal já. Máme to za sebou.