1958 (1)

Podcenils to. Měl ses líp připravit, předjednat si návštěvu s někým nahoře a nečekat, že se ti v cizím městě všechny dveře samy otevřou. Tyhle dveře se ti naopak přirazily rovnou před nosem. Krávy jedny nemocniční! Co si o sobě myslej? Prej, žádnou průkazkou nám tady mávat nebudete, nejsou návštěvní hodiny a vůbec: Vy jste nějaká přízeň, nebo co?

Ano, jsem otec, pověděls vrchní sestře, ale zaváhal jsi s tou řečí a ona se tvé odmlky chytla. Tak to vyprávějte někomu důvěřivýmu v Horažďovicích na nádraží. Rodička uvedla jako otce dítěte svého zemřelého manžela a vy, pokud můžu soudit, ještě vypadáte docela živej.

Dveře na oddělení ti chtěla zavřít bez ptaní, to se ale přepočítala. Strčils jí do toho nohu. A ona, místo aby se začala obávat, ustoupila tvý vůli, aby se pořádně podívala, jakou průkazku to vlastně držíš v ruce, ta vypasená babizna s naškrobeným čepcem do tebe znenadání pravou rukou drcla, žes udělal krok dva zpátky a levačkou dveře jednoduše zaklapla. A ještě se na tebe stihla s pohrdáním zazubit.

Zůstal jsi stát na chodbě s nápisem Porodní sály a přede dveřma s koulí místo kliky. Kytka ti v tý strkanici spadla na zem. Tohle by se ti doma nestalo! Tam vědí, co jsi zač, jaká je tvoje pověst. Tam by před tebou každá zdravotní sestra stála v haptáku. Ale v Klatovech jsi novej, postavení si potřebuješ teprve udělat. Musel ses doptávat lidí, kde je špitál, a teď, když pudeš zpátky do kasáren, budeš se možná muset zeptat podruhý. Tohle město je jako bludiště, neznámý, chodíš oklikama, zdržuje tě to. Jsi tu kvůli Majce, seš za ní vyslanej, máš zájem i úkol, taková štástná kombinace. Budeš prospěšnej sobě i společnosti, všechno se spojilo v jednom bodě, v tý zpropadený ženský.

Zdržel ses doma s prodejem chalupy. Nechtěls to nechat na nikom ze sousedů, na kom taky? Jen by tě před kupcem pomluvili. Musels pár tejdnů čekat, než sis plácnul se starým Filzakem. K Majčinu si koupil ještě tvoje, musels jít pod cenu, on vycítil, že tumluješ, chtěl jsi mít ty cihly jednou pro vždy z krku a on toho využil. Ani se nenamáhal tvrdit, že i druhej barák má pro syna, nebo snad pro sebe. Tobě je to jasný, má to na spekulaci, počká, až se po tobě slehne zem, a pak najde kupce, kterej se do tvýho nastěhuje za jinačí peníze. Kdoví kde Filzak přišel k takovejm prachům, že si kupuje dva baráky?! V týhle době! Může bejt rád, žes o něm nepromluvil se soudruhama v Hoře, žes na něj neukázal prstem. Co je ti po něm, ať se těma domama zadusí! Plánovals, jak bude mít tvoje a Majčino jednoho majitele. A jednoho majitele to opravdu má, nějakýho přistěhovalce z Prdelovic.

I ty seš přistěhovalec. Služební byt? Dali ti přízemní garsonku na sídlišti, kde od rána řvou na pískovišti parchanti. Do kasáren to máš přes celý město, kolem těch černejch a bílejch věží, který hrozí každýmu pod nima. Tuhle cestu máš za těch pár dní, co seš tady, projitou. Tady se nemusíš ptát, nepotřebuješ každýho hejhulu, aby ti pověděl kudy.

Měl ses doma na barák vykašlat, třeba ještě slevit a přijít do Klatov, dokud byla Majka samodruhá. Zazvonit u ní na ubytovně, promluvit s ředitelem fabriky, aby jí dal lepší práci i bydlení, naznačit, z čí vůle jsi do města přišel. A Majce dát konečně ty kytky. Povědět jí, že jsi všeho nechal, ať i ona nechá minulost někde u Sázavy, že tady tečou jiný řeky. Hernajs, jak se vůbec menuje ten potok, co tudy protýká?

Zdržel ses taky kvůli práci. Nechtěli tě ze Sázavanu dost rychle uvolnit. Anděle jsi toho kupodivu moc vysvětlovat nemusel, jak to, že ta holka toho tolik ví? S ní to šlo, ale vedení se zdráhalo, prej ještě musíš dokončit výkazy z minulýho kvartálu, už měly bejt dávno odevzdaný. Jeď si, soudruhu Melichárku, třeba do Prčic, ale až dokončíš svoji práci.

Ale já už mám práci jinde!

Ne, ty máš práci tady, řek šéf tak, že ti došlo, že nebudeš jedinej, kdo jezdí za soudruhama do Hory. Udělals ty papíry, makals po nocích, tumloval jsi, a proto jsi v tom nasekal nějaký chyby. Jindy nevadily – najednou bylo všechno špatně. Musels to opravovat, hledat nesoulad, zase po nocích a po dnech, až ses v tom úplně ztratil. Tak znovu. Kolik dnů jsi tou pitomou úředničinou ztratil?! A možná to byly rozhodující dny! Pro matku je vždycky nejpodstatnější, kdo zavolá porodní bábu, nebo jak to bejvá dneska, kdo ji vezme do porodnice. Majka tam došla pravděpodobně sama.

Odešla rodit bez doprovodu, a tak si pořád myslí, že sama zůstane. Ale tak to není, ty jsi u ní, dělí tě než ty pitomý prosklený dveře. Moh bys vzít ten vozík, co tu bokem stojí, odaretovat kolečka a pustit ho proti sklu. Proběh bys střepama a těch pár sester ani doktor by tě nezastavili. Tak kde ji máte? Neskrejvejte ji přede mnou! zařval bys, a kdyby neřekli a neukázali, našel by sis ji sám. To všechno bys dokázal, víš, že bys to uměl, ale tohle by nebyl dobrej příchod. Majka tě potřebuje poznat po dobrým. A ty dokážeš bejt i takovej.