1958 (3)

Já jsem se po odchodu matky uzamkla. Po uzamčení jsem si šla lehnout. Hukot auta jsem nezaslechla. Je mi známo, že matka měla v obci nepřátele, a to zejména z řad místních zemědělců, kteří ji nenáviděli jako Nikodým, Hromas, cestář Novák, Maštalíř. Tyto nepřátele měla matka v důsledku její funkce, kdy zejména žádala, aby zemědělci hojně dodávali. Cestář Novák, kterému byla odebrána lovecká puška, prohlašoval, že se pomstí. Asi měsíc před smrtí mi matka říkala, že rolník Drahota prohlašoval při výdeji lístků, že jestli lístky nedostane, věděl by si s matkou rady, kdyby byla jiná doba.

Mladou Felbabovou na soud nevzali. Čtou jen do mikrofonu její slova, to, co vypověděla dřív a bez publika. Tak je to správně, odbudeme si to sami mezi sebou a mladí už nebudou o našich záležitostech pomalu nic vědět, jen cosi neurčitého a z doslechu. Prožijou svoje životy v lepším světě, v takovém, jaký jim postavíme. I dneska, tady v divadle v Kutné Hoře, ten svět budujeme.

K rekonstrukci činu byli obvinění eskortováni v občanských oblecích, které měli na sobě v době zajištění. Původní auto značky ford, ve kterém oběť přivezli na místo činu, bylo sice nalezeno, avšak na místo rekonstrukce nemohlo být pro poruchu dopraveno. Bylo tak použito auta značky poběda. Během rekonstrukce bylo obviněným umožněno vykonat tělesnou potřebu a byla jim poskytnuta příslušná studená strava.

V rámci rekonstrukce vraždy obžalovaný Kašpar vypověděl, že po zastavení auta vedl Salvetr pozvolným chodem Annu Felbabovou do lesa, on je následoval, sám se pak vrátil k autu a vlastnímu provedení vraždy nebyl přítomen. Pak slyšel výstřel, kterému nemohl zabránit.

První řada, možná dvě jsou v hledišti vyčleněny znalcům a svědkům. Po schůdkách nahoru na jeviště vystupují mnozí, soused, spolupracovnice od dřív, hajnej, každej… Vyprávějí, vzpomínají, všechno popravdě, jak se po nich žádá. I ty jsi v první řadě, ale nahoře na balkóně, stranou, tebe volat nebudou. Nejsi svědek, jsi veřejnost. Přitom jsi byl první, kdo to celý spustil, kdo se nevzdal, když ostatní polevili. Kdybys tehdy v hospodě dobře neslyšel, nic z dneška by se nestalo. Bez tebe by tady v divadle dnes hráli nanejvýš nějací ochotníci. Že je tu dnes plno, je tvojí zásluhou. Je to tvůj den, už jsi pro něj udělal dost, už se ho nemusíš aktivně účastnit. Nepůjdeš k ohrádce jako jiní, před zraky všech vypovídat. To by nebyla dobrá pozice, tady by se žádnej neozval, ale večer ve vsi po straně? Pomlouvali by, čertili se, brblali. Chrání tě, žes mluvil první a žes podepsal. Kdo ví, na kterým místě bys tady dnes stál, kdyby nebylo toho podpisu. Myslel sis tehdy, že podpis chrání hlavně Majku, a zatím ochraňuje i tebe, takovou má moc.

Odsejpají i výpovědi obviněných. Slyšíš ty ména poprvý: Hojer, Šedivý, Horných, Ledašil… Dokonce i ženské – Kubelková a Nová. A taky farář, pochopitelně, nějakej Jonáš, pomáhal té sebrance při útěku, spřáhnul se s vrahy, a soudu se zbaběle nedožil. Měl by tu sedět a přijmout trest, i ostatní by ho měli vidět – frátera. Sáh si na život, když ho vyšetřovali, škoda. Obžalovanejch mělo bejt jedenáct, jeden unikl smrtí.

Ti zbývající celkem pěkně vyprávějí, vědí, co říkat, žaloba se nemusí skoro doptávat. Jeden půjčil k vraždě auto, dokonce ještě před cestou zkontroloval olej, aby dojelo. Další všechno věděla a neoznámila, teď už ví, jakému napomáhala zlu, i ona má děti. Tamhle ten přiznává, že organizoval sbírky pro rodiny odsouzených za protistátní činnost. Jiný měl cyklostyl a byl ve styku s cizí mocí.

Jan Pták. Toho držela žaloba v ohrádce dýl, ptali se horem dolem, nabízeli skutečnosti a důkazy, ale on byl tvrdošíjný, zůstal na svém: Ne, nemělo se střílet, jen vlasy ostříhat, to na tuhle práci si sjednal komplice, na žádnou jinačí. Kde jsou ale nůžky a proč měli střelci pistoli, neumí pořádně vysvětlit. Říká, že lituje, tohle nechtěl, to prý ne… I ostatní litují, pozdě, a kdoví jestli ne s falší.

Konečně vedou před porotu posledního. Obžalovaný Antonín Salvetr.