2015 (9)

Mazda odbočila z dálnice na obchvatu Plzně. Stopař stál zkušeně na místě, kde se zužují pruhy do jednoho, auta zpomalují a řidiči, kteří to tu moc neznají, se ujišťujou, jestli jedou správně. Barbucha správně jede. Jindy by stopaře vzal, sám tak někdy jezdí, ale dneska ne. Ani neudělal omluvné gesto. Potřebuje prostor jen pro sebe a v něm si připomenout, kvůli čemu to všechno provádí. Co udělá, je mu jasné, stejně jako pořadí, ve kterém to provede.

Kde jsou Dítě s Karabasem? Za mřížema ne. Barbuchovy zdroje o nich nic nevědí, což znamená, že zdrhli. Útěk je v takový situaci solidní volba. Pokud se někde zašili – Barbucha se taky brzo zašije – mohli bysme po čase obnovit spojení a možná i spolupráci. Kontakty, který Barbucha má, částečně na bázi kamarádský, částečně názorový, ale hlavně na rovině finanční, pořád spolehlivě fungujou. Prachy se nikdy nezkazej.

Dalo jen jednu noc práce zjistit, kde jsou ti dva, o který se teď hraje především. První z nich: Strašák. Ten je v báni kvůli tomu zasloužilýmu komunistovi, kterýho udělali s Dítětem loni. Ale Strašák se nepřiznal, takže na vyřešení situace stačí obvyklá taxa obohacená o expresní příplatek. Barbucha ji už poslal a může pohlídat, aby všechno běželo jak po másle: úplatek, konec výslechů, propuštění. Pokud to půjde podle předpokladů, pustěj Strašáka ještě dneska. Hurá, chlape, těším se na tebe! Kdybych neměl jinou, fakt neodkladnou činnost, samozřejmě bych na tebe před prisonem čekal (jasně že o blok dál, abych zbytečně nevystavoval ksicht). Barbucha nezapomene, jak je ulice prázdná, když z venkovní strany vrat nikdo nevyhlíží, to se na svobodu vylízá o dost hůř. Ale Strašák to zvládne. A až ho Barbucha zejtra navštíví doma, bude kluk o to zblázněnější. Jo, tentokrát už na sebe skočej. Udělaj to spolu rychle a divoce a aspoň na čas vypadnou, není třeba pokoušet štěstěnu holou nohou. Nejraděj někam mimo Unii, vyberou spolu místo, kde se jim bude dařit. Někam, kde je fakt teplo, řekne možná dvojsmyslně Strašák. Bylo by hezký, kdyby to tak řek…

Sorry, Strašáku, dneska to budeš muset doklepat sám. V tuhle chvíli mě zajímá víc někdo jinej: José. Představ si, on totiž pořád ještě žije, tahle akce nějak nevyšla. Zjistit, že se ten pičus válí ve špitále, bylo mnohem snazší, než se dopátrat k tobě, zlato. Snad je ochrnutej, nebo aspoň imobilní… Jeho chyba. Barbucha není zvyklej pracovat s umírajícíma, ale musí si připomenout jedno ze základních pravidel: nemoc neomlouvá. Špitál není žádnou omluvenkou za spáchanou krutost! To ani prd!

Barbucha to tentokrát nedělá jen ze všech těch důvodů světa jako jindy. Tentokrát je to navíc i pro tebe, Strašáku, a pro Dítě, hlavně pro ni. Na tomhle případu jí záleželo víc než na ostatních. Jste v tom namočeni krví. Možná právě proto to nemohla dotáhnout do konce, ani tys, Strašáku, nemoh. Vždycky je lepší o věci jen vědět (jako historik), než ji pociťovat (jako potomek obětí). Zase ty škodlivý emoce. Možná právě ty vám zabránily oddělat hajzla, kterej dostal pod šibenici vašeho dědka. Dítě, holka moje zlatá, chápu, jak ti muselo bejt! Udělám to pro vás. To je ten důvod.

Cedule v zatáčce: Klatovy 6 kilometrů.