2014 (3)

Pěkně se v tom bez Barbuchy plácáme. Měli jsme si domluvit mrtvou schránku, nebo něco podobnýho, osvědčenýho a starodávnýho. Než Karabas vykoumá, jak se bezpečně bavit, může bejt totálně pozdě a my se rozpadnem na sto tisíc odstředivejch atomů. Tydle věci jsme měli mít vyřešený dávno. Jsme totální amatéři. Na kluky dělám borce, je to možná povzbudí, ale co já? Sama v posteli (jsem fakt tak hnusná?), bez školy a bez práce (obojí mi neuvěřitelně leze krkem, není v tom žádnej smysl, jen degradace), bez prachů, teď už vlastně i bez skupiny. Jo, je to jednodušší na koordinaci. To je ale jediný.

Ještě že mám ty svině. Co bych dělala, kdyby jich nebylo? Měla bych si je víc hejčkat, aby mi nějakou dobu vydržely… Pomalu mi táhne na třicet, ani se nemůžu náležitě vymlouvat, že to oni mi posrali život. Nebo jo? Posírám si ho úspěšně sama. Co ale rozhodně ještě dokážu, je posrat ho i jim.

Copak asi dělá Barbucha? Jak s nim jednaj? Určitě se mezi fízlama najde dost rudochů, který budou v jeho případě postupovat hrubě nad rámec úředních povinností. Ne, tohle se netýká jen jeho, je to průser nás všech. Ich bin ein Barbucha. I když nepromluví (mlátit ho snad nebudou, to se už nedělá, nebo jo?), stejně začnou čenichat u dveří každýho z nás. I tady v mym sklepním bytě s legendárnim výhledem na popelnice. Mohla bych zametat stopy, jednak ale nevím jak, a druhak by to sežralo spoustu času. Musím prostě jít za svým a bejt rychlejší.

José… Je to neuvěřitelný, ale ten chlap má dneska, po všech těch letech, chatu pár kiláků od Ratajskýho lesa! Trvalý bydliště v Klatovech (Mami, slyšíš? Klatovy!), lesy za humnama, ale on stejně jezdí přes půl Česka na Sázavu. Vrací se na to místo, něco ho tam táhne. Nostalgie, vzpomínky, samota? Nebo prostě tu barabiznu po někom zdědil? Jeho problém, pro mě je důležitý, že ho mám lokalizovanýho. Mohla bych si ho najít ve městě, ale mnohem větší půvab by mělo čapnout ho na chatě, smočit mu čumák ve stejný hromadě klestí. Podívat se v jeho doprovodu k pomníčku Felbabový, nechat si odvyprávět, jak ho tu soudruzi s dojemnou péčí nainstalovali, a pak mu vysvětlit, že druhej podobnej pomníček tu stát nebude… Ostatně v lese bude pravděpodobně o trochu menší koncentrace kamer než v centru okresního města.

Musim ho dostat a před tím s nim potřebuju mluvit. Nehodlám se nijak rozněžňovat, odmítám poslouchat řeči o tom, že zastřelená byla máma od rodiny a za první republiky socka. Taky jsem socka a máma dost možná nikdy nebudu. Jedu v tom sólo a nemůžu se nechat zbůhdarma oslabovat citama. Pustím si Unsane; noise je to jediný, co se dá k takovýhle práci poslouchat.

Je teplej podzim, José by si moh svůj nezaslouženej důchod užívat v klídku na chatě. Mnohem lepší by ale bylo, kdyby se zrovna teď mrcasil někde jinde, mohla bych to napoprvý omrknout nerušeně. V kolik mi to zejtra jede? A kolik že stojí zpáteční jízdenka?