1952 (1)

Kmochův ostrov je rozhodně lepší. Dál z města, rozlehlejší prostranství, víc zeleně, sem se chodí na procházky. Ano, většinou páry, ale proč by se tu nemohli potkat dva přátelé? Taková procházka nevzbudí žádnou pozornost, nikdo se neohlídne, každej má svejch trablů dost a nosí si je s sebou.

Cesta ke špičce ostrova vede po pravým břehu. Muži se zastavili hned u vody, v bršlici a plané mrkvi je vydupaný plácek, žádný rybář se stoličkou tu dnes není. Ten, který schůzku svolal, si přičapl na bobek. Zaváhal, jestli popel cigarety odklepnout do porostu, nebo ho poslat po vodě. Udělal to druhé a doprovázel ho pohledem, jako by pouštěl lodičku s přáním.

Podíval se nahoru na kamaráda, který bez klidu podupával v rostlinstvu. Byl jsem na výslechu, ptali se mě na Salvetra.

Kašpar ztuhnul. Vydechl, nadechl a zašeptal: Tak už nás mají…

Nemají. O Felbabové nepadlo ani slovo, Tondu chytli na hranicích, když utíkal. Sami mi to řekli, možná se podřekli, třeba zkoušeli, jestli nebudu střečkovat. Vyptávali se mě, jestli ho znám a odkud.

Josef Kašpar si z keře utrh polosuchou větvičku, přised k Ptákovi a v podřepu začal klackem šťárat v Labi. Cos jim řek?

Přiznal jsem, že se známe z dolů. Stejně to vědí, zapíráním bych na nás jen upozornil. Vyptávali se, jestli Tonda už tehdy nechtěl vzít roha. Což jsem pochopitelně popřel.

A já? švihl Kašpar větví do hladiny.

O tobě jsem neřek nic, ani oni o tobě nemluvili. Zdá se, že máme štěstí, s tím mordem nás nespojujou – a ani Salvetra ne, jinak by mě nenechali jít.

Tonda nepromluví, bičoval dál Kašpar hladinu, jako by ona nesla nějakou vinu.

Jasně, toho nezloměj. Jde o to, aby nezlomili nás, abysme jim sami nenaběhli na vidle. Poslyš, Pepku, přemejšlel jsem trochu o tom: kdyby se tě – posloucháš mě?, vyser se na tu vodu – kdyby se tě někdy ptali na tu vraždu, musíš říct, žes o ní slyšel, četls to třeba v novinách. Nemůžeš dělat, že o věci vůbec nevíš.

To ti Venca písk, Ptáku, neměj mě za pitomce, ušklíb se Kašpar. Klacek hodil naplocho do Labe. Jednou nadskočil a pak se tlustším koncem zapích do hroudy slizu, co se potácela na hladině.

Nechci sejčkovat, ale teoreticky je taky možný, že Salvetra na čáře trefili. Nevím přesně, co s ním je, jen se dohaduju; i smrt je varianta.

Což by pro nás dva bylo možná nakonec…

I když Kašpar větu nedokončil, stačilo to, aby se Pták ve vteřině vzteknul. Stoup si a udělal krok stranou, jako by se svého druha štítil. Co to tady vykládáš? Jak si můžeš dovolit něco takovýho říct?! Tonda by do Bavor nezdrhal, kdybys tu akci nezpackal. Pták měl sto chutí po tom druhém něco hodit, strčit ho do chladu řeky, plivnout. Možná kdyby i on v tuhle chvíli vstal, udělal by to, ale Kašpar zůstal přikrčený. Nemyslel jsem to špatně. A my bysme se neměli hádat, řek zezdola.

Má recht, přeháním to, podal mu Pták ruku a vytáh ho k sobě. Už na jednom místě zevlujou dlouho, projdou se dokola a pak se před lávkou, co vede na ostrov z města, rozdělí. Kašpar musí na odpolední, zbejvá mu jen chvilka.

U nás v chemičce už zatýkali. Odvezli do Hory dva tři lidi, dokonce mistra od nás z provozu, verkra, kterej má Řád práce. Vyptávali se ho na Felbabovou, jestli ji znal, chtěli po něm alibi na ten večer. Všechny je pustili, zatím.

To je jasný, že je pustili, když s tím nemaj nic společnýho, řek Pták. Sotva to vyslovil, došlo mu, jakou plácnul kravinu. Moc by mě mrzelo, kdyby do toho místo nás zahučel někdo nevinnej, opravil se.

To mě taky. Ale ještě víc by mě mrzelo, kdybysme v tom zahučeli my, opáčil Kašpar.

Pták už podruhé zprudka nezareagoval, musel připustit, že na tom něco je, není to správné, ale pochopitelné. Dokázal by on sám, kdyby hrozil provaz někomu nevinnému, člověku, kterého vůbec nezná, přijít a říct: Tu smyčku uvažte mně?

U vás ve Smrku nikoho kromě tebe nesebrali? To se divím, prohlásil Kašpar. Asi vás nechávaj vydusit, sledujou, jestli se někdo neprozradí. Doufám, že sis dal cestou sem majzla.

Bez obav. Teď musíme bejt připravený na všechno. Nebo to aspoň čekat, na spoustu věcí se připravit nedá. Máš recht, i ve Smrku se začne zatýkat, jediná otázka je, kdy to bude a kolik lidí do toho padne. Snad nepojdeme jako Ležáky.

Nepřeháněj!

Copak nevíš, jaká je doba? Nečteš noviny? Byla to politická vražda, navíc ženská, bolševici si takovou příležitost nemůžou nechat vzít.

To nebyla žádná politická vražda.

Nebyla, máš pravdu. Ale už je.