2015 (7)

Salim je nejen spolehlivej, ale taky relativně štědrej. Golfa ani nepřekontroloval, jen si vzal klíčky a dal mi štůsek bankovek s hodně nulama. Konečně mám nějaký prachy, hurá! Pár euro jsem si tak mohla připlatit, abych dostala výsledky testu co nejdřív. Budu mít konečně jasno. Zadavatelem zakázky byla samozřejmě Agni, já v Lipsku oficiálně vůbec nejsem.

Skoro to tak opravdu je, z města znám kulový. Jednou jsme se byli projít kolem Kanálu, očumovali život v ulicích, ale neměla jsem chuť se k němu přichomejtnout blíž. Ty dny jsem hlavně prospala – doháním deficit, nebo čerpám pro následující období? Nebo si jenom krátím čas? Párkrát mě vzbudil Karabas, ale já na něj opravdu nemám náladu. Možná pozdějc, ale asi ne.

Tentokrát mě vzbudila Agni. Ta může, zejména když má pro mě zprávu, na kterou čekám i ve snech. Přišel nám mail z Berlína! zubí se a čte, tedy překládá z němčiny do angličtiny: Vážená zákaznice, dovolte, abychom vás informovali o výsledcích genealogického testu, který jste zadala v naší laboratoři dne…

Přišlo to! Jsem komplet vzhůru, každá buňka mýho těla je nastražená. Teď se všechny dozvědí, co jsou vlastně zač.

Agni to louská dál, něco z toho nechá v němčině, protože tomu nerozumí v žádným jazyce. Ani já ne: Identifikační genetika…, jednonukleotidové polymorfismy…, forenzní analýza…, poměr markérů…, nekódující část DNA…

Tejrá mě! Skočím po ní, ale ona zvedne iPad nad hlavu. Je vyšší než já, i když po ní hopsám, nedoskočím. Zdržuje s gustem: Počkej, musíš to slyšet celý, je to přece důležitá věc, nemůžeme to jen tak odbýt pointou. Čte se zakloněným krkem a obrazovkou někde u stropu: Byť byl vzorek vlasů dodán bez vlasových folikul, v kombinaci se vzorkem slin druhého porovnávaného subjektu mohla naše laboratoř učinit závěr s jistotou blížící se 85 %.

Pětaosmdesát procent? To je fakt hodně. Kolik našich jistot má mnohem menší pravděpodobnost. Jo, tomu se už dá věřit, ať je to cokoliv.

Agni pořád něco slabikuje a hihňá se. Trápí mě, to znamená, že z laboratoře přišla dobrá zpráva. To chápu, jen nevím, co dobrá zpráva vlastně je: ano, nebo ne? Co to melu, dobře je přece ne! Mít za předka takovou svini a svěřit to navíc genetice, věřit zasraný dědičnosti znamená, že i já to mám někde v sobě, všechen ten hnus. Převzala bych to jako štafetu, jen bych na předávce nechňapla po atletickým kolíku, ale po šroubovici. Správně je nekompatibilní, vzorky bez známek schody!

Posloucháš mě vůbec?

Cože? vytrhnu se z teoretizování.

Vámi dodané vzorky vlasů a slin vykazují dostatečný počet shodných znaků, aby bylo možné s výše avizovanou dávkou pravděpodobnosti tvrdit, že se jedná o dvě osoby, které se nacházejí v jedné genetické linii, dočte Agni náš mail. Čumim. Máš dědu, oznámí mi komprimovaně. Ten chlap v Klatovech ve špitálu je tvůj předek.

Tak je to tady, ten lhář měl pravdu. Mám dědu! Už to teda vím, jen se budu muset ještě rozhodnout, co s tím. Je na tom něco dobře? Každopádně to, že nic z toho netušila moje máma. A babička? Věděla, že otěhotněla s tímhle hajzlem? A děda? – teda ne děda, pan Kašpar, člověk, kterýho můj předek zlikvidoval?

Vysvětluju si to správně, že José moji nejmilejší babičku natvrdo znásilnil? Od něj se to nedozvím, pokud se zázračně nerozmluví, ale někdy nepotřebuješ doznání, stačí logika. A tohle do sebe zapadá. Babička by s nim přece nešla! Bude to taky nějakejch pětaosmdesát procent, a to mi stačí. Vím, co jsem, a vím, co mám udělat.

Půjčí nám Salim ještě jednou toho golfa? zeptala jsem se Agni.

Takhle se mi líbíš, pochválila mě Bosňačka a hrábla po telefonu.