MARIE David

/souš/

O muži Davidovi mohu říct jen tolik:

Poprvé jsem se s ním milovala potmě. Nemohla jsem jinak než potmě, když při plném vědomí.

Znala jeho hlas, způsob chůze a tvář, jeho postavu, zatažené břicho i ruce, spuštěné podél těla; zatímco jedním okem pátrala v jídelním lístku, druhým si ho prohlížela.

První záchvěv přišel s jídlem, které jí přinesl. Položil před ni talíř a s lehkou úklonou se vzdálil; všimla si, že ji při tom stále pozoruje. Zjistila, že jí přinesl něco, co si neobjednala, a otevřela ústa, aby ho přivolala zpátky. Ale pak si to rozmyslela, a posléze její rozmrzelost zmizela.

Namlouval si ji prostřednictvím jídla. Nikdy nepřinesl to, co Marie chtěla. Brzy nabyla dojmu, že jí chce sdělit cosi konkrétního, brambory se staly nositeli významu stejně jako písmo; zhluboka vdechovala pach tučného masa, posunovala mrkev sem a tam a zkoumala vejce.

Podsouval jí vlastní chutě, zaměňoval slanou za sladkou, místo zeleniny nosil maso a místo masa polévku; s vážnou tváří si poznamenal její objednávku a odešel do kuchyně, zatímco ona se snažila tvářit nevzrušeně, a když si uvědomila, že sedí s ohnutými zády a narovnala se, bodlo ji ve slabinách.

Nechala mu na stole svou vizitku. Viděla ještě ode dveří, jak vystupuje z ubrusu jako bílá kost, vydala mu své jméno a ani nečekala, jak na to bude reagovat, zaplatila, dopila víno a nechala po sobě stopu, zářivý obdélník u prázdné skleničky.

Trvalo mu několik týdnů, než se osmělil a zavedl ji do skladu. Procházeli mezi prostřenými stoly, ona krok za ním, netrpělivá a zvědavá, on se zdviženou bradou a sevřenými rty.

Nebyla překvapená, když se jí poprvé dotkl. Zavřela oči a vyslala k němu prsty; narazila do krabice s čajem, než nahmatala jeho tvář.