ANIELA Josef Holman

kdysi
/vtékání/

Josef Holman míval zlé sny. Převalovala jsem se na posteli a poslouchala, jak svým hlasem prorůstá nocí, tápe, zastavuje se a putuje dál. Občas utichal nebo naříkal tak tiše, že jsem to neslyšela.

Měl šedomodrou, unavenou tvář, pokrývku omotanou kolem beder a prsou. Stín ho dělil na dvě poloviny, ústa měl zabořená v rameni.

Přiblížila jsem se k němu, opatrně, aby necítil víc, než bylo nutné.

Hladká brada, kůže nastavená noci.

Nastražit mu zrcadlo a vykřiknout, probudit ho a provést mlhou dechu; Podívej!

Nevzal mě na vědomí, sténal dál, jako bych tu nebyla.