ANIELA Josef Holman
kdysi
/vtékání/
Josef Holman míval zlé sny. Převalovala jsem se na posteli a poslouchala, jak svým hlasem prorůstá nocí, tápe, zastavuje se a putuje dál. Občas utichal nebo naříkal tak tiše, že jsem to neslyšela.
Měl šedomodrou, unavenou tvář, pokrývku omotanou kolem beder a prsou. Stín ho dělil na dvě poloviny, ústa měl zabořená v rameni.
Přiblížila jsem se k němu, opatrně, aby necítil víc, než bylo nutné.
Hladká brada, kůže nastavená noci.
Nastražit mu zrcadlo a vykřiknout, probudit ho a provést mlhou dechu; Podívej!
Nevzal mě na vědomí, sténal dál, jako bych tu nebyla.