ANIELA

stále znovu
/strnulost, ticho/

Nenacházím v tom smyslu.

Proč právě já?

Otěhotněla jsem Magdaléniným modrým prstem.

Nedělí nás od sebe ani to, že je mrtvá. Je mojí liškou, konipasem, nemožností splynout.

Tiskly jsme se k sobě ústy.

V její přítomnosti jsem se stávala rosným bodem času, jediným výdechem jsem mazala minulost i budoucnost.