ANIELA Alma

kdysi
/žár/

Dostala práci, i když to nečekala. Viděla kolem sebe ženy s širokou hrudí, které vláčely pytle s oblečením, otáčely klikou pračky nebo drhly cíchy. Dlouhými kleštěmi sahaly do plamenů, vybíraly žhavé uhlíky a palcem je pěchovaly do žehličky.

Připadala si proti nim bez síly. Měla strach, že ji svážou do uzlíku s vypranými utěrkami a pošlou pryč.

Starala se o jemné prádlo, kapesníky, podvazkové pásy a korzety. Většina zakázek do prádelny putovala z veřejných domů a na každém kousku byl našitý monogram.

Občas strouhala mýdlo. Kupovalo se přímo v továrně a do prádelny se dováželo v dřevěných krabicích; bylo slisované do velkých kostek, které se po namočení staly žíravé jako louh.

Prádlo Aniela třídila podle druhu a barvy. Pečlivě zkoumala látku, a protože mnoho kousků nebylo možné vyvařit, musela je přes noc nechávat v mýdlové lázni.

Podprsenkami a korzety se zabývala nerada. Pokud měly kostice a byly čisté, mohla je vyprat ve studené vodě, ale často musela kostice opatrně vypárat, a když prádlo uschlo, znovu je všít dovnitř.

Nikdy nevěděla, co najde uvnitř korzetů. V některých byly zašité kovové mince pro štěstí, srolované fotografie nebo obrázky milenců a manželů (ty byly zpravidla na cucky, protože korzet už předtím někdo vypral). Nacházela také náušnice a křížky tak tenké, že se při prvním dotyku zlomily. Každou věc všívala zase zpátky, kov, papír a látku k sobě, ačkoliv věděla, že majitelka korzetu nemá o obsahu neviditelných kapes tušení.

Když se k ní začaly některé kousky prádla vracet, věděla, co v nich je, aniž párala dvojité švy nebo obruby. Některé předměty se působením vody a mydlin začaly drolit; tam, kde bývala výduť, ve které Aniela objevila křížek z kočičího zlata nebo olověný prstý­nek, zůstalo pár zrnek rzi, která musela ve studené vodě mnout tak dlouho, dokud neodplavila poslední kousek.

V Magdalénině domě se nemohlo pářit z ničeho jiného než z kádí naplněných louhem a špínou. Zel jako otevřená tlama, a třebaže vyvrhoval čistotu, pro sebe si nenechával nic než špínu.

Cítily jsme v něm koňské houně, kafrové obvazy a povlečení nasáklé močí. Kolomaz, zkažená vejce a hřbitovní květiny, kterým se říká kohoutí hřebeny a ze kterých teče hořké bílé mléko.

Byl naplněný pachem až po střechu i přesto, že Magdalénin otec ho vyčistil, vymetl každý kout a potom odešel středem, protože na márách.