ANIELA Matka

kdysi
/žár/

Když jsem ji myla, bylo to už poté, co jsem potratila, vzala jsem její prst a vložila ho do sebe. Dala jsem jí hmatat svou ránu. Zašili mě úplně, nechali jen malý otvor pro menstruační krev.

Dala jsem jí hmatat svou ránu.

Couvla a pak mě objala, přitiskla mi podpaží k ramenům.

V noci se zabila.

Otevřela se perleťovou jehlicí do vlasů, kterou musela měsíce pečlivě brousit.

Své vnitřnosti rozvěsila po místnosti. Střeva natáhla jako tele­grafní dráty.

Více než dvě třetiny jí seděly v křesle, když ji ráno našly ošetřovatelky.

Zavolaly mého muže. Když se vrátil domů, povečeřel. Tak jsem ho milovala, že nebylo nic z masa.

Nikdo neměl čas postarat se o Matčinu pozůstalost. Její manžel odjel na venkov a na telegramy neodpovídal. Kromě mě nebyl nikdo, kdo by byl ochotný doručit mu balíček s jejími věcmi. Nakonec jsem podepsala výdejku a vydala se na nádraží.

Statek, kde žil Matčin muž, byl asi dvacet minut chůze od zastávky, na které jsem vystoupila. Neoznámila jsem svůj příjezd, a tak mi nikdo nepřišel naproti.

Na cestu jsem se musela zeptat.