MARIE David

/souš/

Večer mě navštíví muž David. Nepoznává můj obličej, ale musí vědět, že jsem to já, protože k odchodu se nemá.

Vztahuje ke mně ruce, prostor, který se mezi námi otvírá, nedokáže projít bez zranění. Pohupuje se na špičkách a váhá.

Oženu se po něm rukou. On na okamžik zaplane a pak se stáhne. Krvácí jazykem, který neznám.

Opustím ho.

Proběhnu kolem něj, otřu se přitom o jeho bok. Ustoupí. Ještě se nevzdal slov, naléhá na mě, blízký zuřivosti i mdlobám, třese se a burácí.

Jeho dech nepohne ani chloupkem na mém těle.

Zůstane sám.

Volá za mnou, tiše a zkroušeně, potom čím dál hlasitěji a nakonec utichá s plačtivým škytnutím.