MARIE Dům

/prameny/

Probudí ji hlasitý šepot. Tápe v matčině posteli, nohy má zamotané do přikrývky, a protože nemůže hned ven, zmocní se jí úzkost. Během svého zápasu s peřinou si stihne ohmatat ústa, musí se přesvědčit, že hlas nevychází z ní.

Zloději, napadne ji, když se konečně posadí. Okamžitě je zlitá potem. Měří si cestu od postele k oknu; kdyby překonala strach, mohla by vyskočit do zahrady. Napřed se ale musí obléknout, rozhlíží se po pokoji, oblečení nechala v koupelně, a tak se bude muset spokojit s tím, co najde v matčině skříni.

Opatrně se zvedne a míří k šatníku. Napadne ji, kolik může být hodin, podle blednoucího nebe soudí, že se blíží ráno. Skříň nejde otevřít, nacpe prsty do úzké skuliny ve dveřích a snaží se je od sebe odtáhnout, a protože má stále napjaté uši a smysly v pozoru, uslyší z kuchyně tiché špitnutí.

Klíč je tady, miláčku.

Ztuhne. Oči třeští do tmy. Pak, po špičkách, doběhne zpátky k posteli, sáhne pod polštář a vklouzne do noční košile; je cítit cigaretami a mastným krémem, kterým se matka natírá před spaním.

Přes tlusté sklo, vyplňující dveře do kuchyně, je přetažený květovaný závěs, podle škvír vyplněných světlem soudí, že v kuchyni se svítí.

Vyzkouší kličku na okně, otevře ho a vykloní se do zahrady; v nejistém šeru tuší na nedalekém záhoně hlavičky sasanek a krokusů. Parapet je vlhký rosou, a přímo pod oknem vede úzká cestička.

Zatají dech a naznačí pohyb, zvedne koleno a dotkne se jím okenního rámu, rukama pevně svírá opěradlo židle, kterou si pod okno přistavila. Mlčí a vyčkává, tvář vystavenou svítání, chodidla stále ještě v teple. Neví, co by měla dělat. Nakonec, s těžkým srdcem, opustí svou pozorovatelnu a zavře okno, ještě jednou se prohlédne v zrcadle a pomalým krokem zamíří ke dveřím. Šepot, který přichází z kuchyně, se nad ní klene jako most.

Sotva vstoupila do kuchyně, nabádali ji k tichosti.

Jako kdyby živý znamenalo hlučný, postěžuje si pak Aniele.

Držela se u dveří. Pár hlav se za ní otočilo, ale většina přítomných se dál soustředila na ženu, usazenou uprostřed místnosti.

Byla to Mariina matka, kdo, nohu přes nohu, z kuchyňské židle vykládal rozumy.