ANIELA Sestra Marie
kdysi
/žár/
Večer nás zahnali spát.
S Marií na jedné posteli.
Tma a ústa pouze tušená.
Nespaly jsme, zapomínaly jsme i dýchat.
Pokaždé, když Marie uléhala vedle mě, plakala. Brzy mi jejími slzami nasákly vlasy.
Pak mi řekla svůj plán. Když zašeptala poslední slovo, slamník vedle mě ztěžkl. Otočila jsem se a spatřila Mirjamku. S pootevřenými rty civěla do stropu a tvářila se nesouhlasně. Byla dobře vykrmená, na sobě hedvábné šaty a kolem krku modrý šál.
Neviděla důvod, proč by měla zemřít.