ANIELA Sestra Marie

kdysi
/žár/

Večer nás zahnali spát.

S Marií na jedné posteli.

Tma a ústa pouze tušená.

Nespaly jsme, zapomínaly jsme i dýchat.

Pokaždé, když Marie uléhala vedle mě, plakala. Brzy mi jejími slzami nasákly vlasy.

Pak mi řekla svůj plán. Když zašeptala poslední slovo, slamník vedle mě ztěžkl. Otočila jsem se a spatřila Mirjamku. S pootevřenými rty civěla do stropu a tvářila se nesouhlasně. Byla dobře vykrmená, na sobě hedvábné šaty a kolem krku modrý šál.

Neviděla důvod, proč by měla zemřít.