ANIELA Jakuba

nyní
/žár/

Krátký okamžik soustředění. Před chvílí se otevřela světu. V moci těla sklání tvář k nahým kolenům. Sedí na porcelánové míse, hoří černým kaviárem. Vlhké prádlo zachycené kotníky, podvazek drtí patou.

Myslí na své děti.

Je duchem čtverce, tečkou kvadratury. Vyzdvižená porcelánem; když nechce, nedotýká se nohama země.

Myslí na Annu milující dobrodružství, na Annu počatou v noci hebkých košil.

Myslí na sestřina bratra a bratrovu sestru, z boje vzešlé, vykované v zápase.

Je sama. Mníšek.

V cele s pramenem jen ti, které s sebou přivedla.

Průsvitná, klade se na dlaždičky. Ovládá vodopád, krmí hlubiny.

Kousek od sebe slyší Jakubu, ale zámek na dveřích toalety je teď závorou hradu.