ANIELA Jakuba
nyní
/žár/
Krátký okamžik soustředění. Před chvílí se otevřela světu. V moci těla sklání tvář k nahým kolenům. Sedí na porcelánové míse, hoří černým kaviárem. Vlhké prádlo zachycené kotníky, podvazek drtí patou.
Myslí na své děti.
Je duchem čtverce, tečkou kvadratury. Vyzdvižená porcelánem; když nechce, nedotýká se nohama země.
Myslí na Annu milující dobrodružství, na Annu počatou v noci hebkých košil.
Myslí na sestřina bratra a bratrovu sestru, z boje vzešlé, vykované v zápase.
Je sama. Mníšek.
V cele s pramenem jen ti, které s sebou přivedla.
Průsvitná, klade se na dlaždičky. Ovládá vodopád, krmí hlubiny.
Kousek od sebe slyší Jakubu, ale zámek na dveřích toalety je teď závorou hradu.