ANIELA Josef Holman

kdysi
/vtékání/

První šedivý vlas si našla ještě předtím, než porodila Annu. Čekala na křižovatce a pročesávala si rukou vlasy. Jeden vlas jí zůstal v prstech a zazářil; v tu chvíli provoz na silnici ustal a ona mohla přejít. Vlas držela před sebou a na druhé straně ho pustila do řeky.

Večer pozorovala svého muže a počítala. Než přijde o vlasy, porodí mu ještě dvě děti. V noci to pošeptala břichu. Anna mlčela. Její prvenství nemohl nikdo ohrozit.

Od té doby jsem nemohla z hlavy dostat počty.

Marii by teď bylo třicet šest, řekla jsem při snídani. Muž překvapeně zvedl hlavu.

Rose pětadvacet.

Pustil se do ztvrdlého másla nožem ostrým jako meč.

Mlčela jsem a v duchu počítala. Vypadalo to, jako bych jim nemohla přijít na jméno.

Dvaapadesát, řekne, když uléhá vedle Aniely. Myslel na to už ráno, nebo to počítal celý den?

Rázem je mezi nimi i její otec.

On pro něj pláče víc než ona.