ANIELA Alma

kdysi
/žár/

Výloha zůstala prosklená. Zůstal i nápis nade dveřmi. Neodvážila jsem se zvednout hlavu, ale mezi prsty jsem ho poznala jako rozmazanou skvrnu na bílém podkladě.

Když jsem otevřela dveře, oslepila mě pára. Šaty mi zvlhly a tvář se orosila. Odněkud jsem slyšela hlasy. Pak někdo zaklínil dveře opěradlem židle, mlha zmizela a já se mohla rozhlédnout.

Uviděla jsem pult, za kterým stával Magdalénin otec. Teď se za ním zvedala masitá záda, tlusté ruce procházely police a nakonec z jedné z nich vytáhly velký balík. Záda patřila Magdalénině tetě, jak se později ukázalo, a v balíku bylo prádlo, pro které si přišla žena, stojící přede mnou.

Když se Magdalénina teta narovnala a uklidila peníze, podívala se na mě.

Co chceš? řekla a obešla pult. Sklonila se ke mně a já jsem ucítila její vůni, pach pracího prášku a kolínské, která se přidávala do vody na žehlení.

Co chceš? opakovala. Sáhla do kapsy a zacinkala drobnými. Pak se zarazila, uvolnila prsty a nechala mince vyklouznout z dlaně.

Přišla jsi na inzerát? zeptala se.

Chtěla jsem vidět Magdalénin dům, myslela jsem si.

Znovu vsunula ruku do kapsy.

Na tuhle práci jsi moc slabá, řekla.

Vyndala ruku lehce sevřenou v pěst. Už se rozhodla, kolik mi dá.

Zkus zvednout tenhle pytel, ukázala. Byl široký jako její stehno. Nejistě jsem jím cloumala, jako bych se pokoušela o tanec. Smála se.

Podala mi peníze. Přijď, až ztloustneš, řekla.

Zadrápla jsem se jí do dlaně s penězi a ona mě náhle pevně sevřela; její pot mi stékal paží k rameni. Přejela mi palcem po zápěstí.

Pojď, řekla.

Když šla k Magdaléninu domu, nečekala, že ho uvidí. Myslela si, že zmizel ze světa anebo změnil podobu, protože staré domy se plnily novým obsahem.

Světlo z výlohy zahlédla už na křižovatce. Přešla silnici a zastavila se před domem, pozorovala své nohy a místo, kde se dům vpíjel do chodníku; dveře vyspravované na několika místech železnými pláty začínaly rezivět. Klika měla lví hlavu a obvykle se na ní pohupoval papírek s pokynem Tisknout a silně tlačit.

Výloha byla zamžená. Jako kdyby se všechno obrátilo, ona stála venku suchá a uvnitř domu pršelo. Zkoumavě se dívala na dveře, pátrala po zbytku lepidla, kterým Magdalénin otec připevňoval své nápisy.

Mezitím vstoupily dovnitř dvě ženy. První pak vyšla s velkým balíkem v pruhovaném pytli, kterým ji přitiskla k výloze. Anielu nejdřív napadlo, že Magdalénin otec stále stojí za pultem a prodává knoflíky, plátno a krejčovskou křídu (vyděsilo ji to), ale pak si vzpomněla, že pan Börner balil své zboží elegantně (krémový papír převázaný tak důmyslně, že si zákaznice mohla nákupem pohazovat jako kabelkou), a pruhovaný pytel bylo něco, co by rozhodně nepustil přes práh.

Nakonec vešla. Chuť zjistit, co se stalo s Magdaléniným domem, ji v tu chvíli už zcela opustila, udělala to hlavně proto, že to slíbila Almě. Postavila se čelem k vlhké stěně páry a snažila se, místo Magdalénina otce, překousnout skutečnost, že se z jeho luxusního galanterního obchodu stala prádelna.