MARIE Aniela

/přítoky/

Zdá se jí, že změna, kterou prochází, bude brzy zřejmá i ostatním.

Jaká změna? zeptá se Aniela.

Něco se ve mně rodí, řekne Marie. Je příliš nesoustředěná, než aby o tom dokázala vyprávět.

Popisuje, jak se večer tulí sama k sobě. Chce nahmatat každou svou část, nezapomenout na nic, co by si mohla později vyčítat.

Dotýká se čela, uší, krku, ňader. Břicho si krouživě pohladí, stejně jako stehna, kolena, nárty. Zadní stranou těla, tedy tou, kterou nevidí, postupuje opět vzhůru, lehce se dotkne hýždí, rozevře je a pronikne dovnitř, nezdrží se, ale hned pokračuje dál, dosáhne k spodnímu okraji lopatky a pak už ani o píď víc. Musí proto svou cestu přerušit a začít od temene, přes šíji však doputuje zase jen k části lopatky, a tak jí stále zbývá úzký pruh, který za žádnou cenu nemůže polaskat.