MARIE Jakuba

/přítoky/

Když je Marie sama, uvažuje o výrazech, které se odpoledne vystřídaly na Jakubině tváři. Myslí na pohyb svalů.

Na kus papíru rozfázuje její nejnovější úsměv. Radost lapená do slov, a přece jí nerozumí.

Pohození hlavou, napnutí šíje.

Nad Jakubiným nezvyklým úsměvem stráví celý večer. Papír, na který ho zapsala, roztrhá na kousíčky a spolkne.

Vztekle posílá do břicha mapu pokladu, a přestože ještě neumí trávit celulózu, nevyjde z ní ani kousíček, tak je roztrpčená.