MARIE Jakuba
/přítoky/
Když je Marie sama, uvažuje o výrazech, které se odpoledne vystřídaly na Jakubině tváři. Myslí na pohyb svalů.
Na kus papíru rozfázuje její nejnovější úsměv. Radost lapená do slov, a přece jí nerozumí.
Pohození hlavou, napnutí šíje.
Nad Jakubiným nezvyklým úsměvem stráví celý večer. Papír, na který ho zapsala, roztrhá na kousíčky a spolkne.
Vztekle posílá do břicha mapu pokladu, a přestože ještě neumí trávit celulózu, nevyjde z ní ani kousíček, tak je roztrpčená.