Pes a luna

I

Blatouší vonné tajemství měsíce
Zlatý sýr taje v temné misce
Stopaři sotva stačí dech pes větří
Pes překonávající tíži
A závratě
Vrtí ocasem vidí zlatou misku
S bělmem studených kráterů
A jme se nedočkavě výt

Pán bdí a otvírá noční okno
Odpouští že ho budí v nahost
Je plný žízně z hladu svého psa
Leze do větví stromů aby utrh
Jablko poznání

II

Leží bez hnutí je srp nabroušený
Růžové plátky nesou rosy hlen
Stínidlo lampy haslý spád
Dlaň zaclánějící ohanbí hvězdy

To je luna psích snů

Ozón který nasládle chutná
Hrozen lisovaný Bohem plný šťáv
Z oranže prosvítavé hory
S krátery úzkými jak pánve panen

To je luna psích snů

III

Den bílý moučný mléko z hvězd
Úsměv muže v měsíci se tmí
Tento obličej byl vzňatý nach
Spaloval se náklonností k sobě
Bledý narcis tonul v jezerech
Je vyhořelý teď tvář třpytný troud
Oharky obočí dým vlasů
Tesknota hvězdných spálenišť
Pod nimiž doutná mře a doutná
Den bílý moučný z mléka hvězd

IV

L loukoť louč ladička los lup
U úběl úhoř utoužený úúú
N nátrubek nouze narcis nyvý
A amarant adonis a alarm alp

Pes usíná a světlou průrvou
Jak děti jsou-li šťastny vzlétává
Jenom nepatrný kmit a stoupá
Srst skoro přimrazují hvězdy
Zjeví se posléze psí ráj

Rozkmitává se bledá závrať
Přerve bělostné spony
Jimiž psí sen byl spoután
Pohyb opustí tělo víří
Větří čenichem chladnoucího psa
Drásá jeho prackami křupkou kůru
Vyje propůjčenými ústy
Podržuje si paměť vlhké tlamy

Spirála těla vymrštila sen
Tětiva svalů vypustila stín
Pán plný světla v stínu svého psa
Svírá jablko poznání
A snídá