Vzpomínka

Vidíš sám: Není spočinutí
stále odněkud někam
to se jenom zdá chvílema
tramvaj nejede nic se nekoná
růženec všedních jednostejných dní
od Vánoc do Dušiček

To se jen zdá že Never more
že to je totalitní stav
naprosté nehybnosti všeho
Od Josefa po Markétu pak
do Václava až po Lucii
zimní a letní slunovrat
podzimní jarní rovnodennost
zabíjačky a půst

V člověku se střádá
tažná kujná a nepoddajná
vůle k životu

Vůl táhne člověk vynechává
jezevec prospí člověk probdí zimu
dub samec si ponechá listí do jara
člověk olysá a opadává

Patriku vidíš: není lásky
není lidské lásky aby nepřekonávala
tuto daň svobody:
Být ačkoliv se nám nechce
milovat i když jsme to už zapomněli