Srpnový průvod

Slyš poníky z žlutých lesů ržát
a trilobity z fialových skal!

Ti z dilůvia budoucího
jdou v imitaci kůže,
na bedrech červánkový nach,
s napodobením úsměvu,
který je zakolíčkován
v tváři jak brokát. Jdou,
jeden slon siamský a jeden levhart,
pod vrabčím hejnem vykračují si   a trombón po hřbetě jim tančí
vzpomínkou na operu:
zlatě žíhaný vlk zhlt pastorálu
a měděná Alcesta mezi velbloudy
smutní jak poslední vosa. Jdou,
bílý prs prsty dmou
pro mléko oázy a pak
druh růžový je hnus
a vábí tureckými slovy:
z koupelen vůně ženy nesou
na mastných ošatkách,
do kyčlí korálky je bijí
a na roubení maurské studny
z liány bič zas honí káču. Jdou,
ti z dilůvia budoucího,
lidé v igelitu jdou,
až první spatří (zní to kovbojsky)
hospodu na dostřel!

Přišel hospodský
a z pestrých žárovek jim počal
strojit letních zákoutí kýč,
paní od výčepu šampaňské písně
metá do vzduchu a mne si černou hlavu
v blahu přestávky jak šafrán.
Večer nejslovutnější ze všech
prchá podobou slona
a kdo na hřbetě sedí,
ten tajemství zří jak plakát,
jak plakat,
tak plakat slon jenom smí.