* * *

Jestli vůbec je čeho se chytit
tedy za cíp nitě v prožraném saku
jakože Nikdo není onuce
stažená z uhnívající nohy
pohozená v smetišti dějin

Vy na nic dobří co jen likvidujete
statky mého neobsáhlého dětství!

A přece se dá říci: Maminko
jestlipak jsi řekla panu farářovi
že mluvíš i o prdeli
ne když je ti teskno
ale když hnojíš svou ztenčující se zahrádku
a stále silná si vypomůžeš
v hroudě slabosti i vydatnými slovy?

Nebo ty sestro málem udušená
ve svých Klenotech baličko hodin
tvoje astma mi tiká v komoře srdce
a je s tebou veseloučko

Nebo ty synovce co látáš
už navždy zkrocenýma rukama
pukliny ve sklepení Paláce kultury
a přesto nedovolíš ženským aby nakoupily
mokvající tvarohové taštičky v celofánu
hněteš těsto sám roztopíš troubu

neboť je Posvícení!