* * *

Kam dojdeme co po sobě zanecháme?
Zmizí otvory natož brány a dveře
totálně neprůchodný Svět!

A zas to věčné: Kudy kam?

Tělo zkáze musíme ponechat
ale uniknem duší?

Hrabivci hrobu
hromadíme toho až přespříliš:
šatníky prádelníky mrazáky
stále jíme věčně se oblékáme
sprchujeme ze sebe denní špínu
navoníme se a nakadeříme
ať jdem prcat nebo jdem do úřadu
a vyprazdňujeme se neboť
kdo by nesl vlastní hovno až k nekonečnu?

Když pak někdy z galejí žití
dřív než zajdem se zastavíme
někde v galerii a neujde nám
že kdysi někdo tady žil jak my   a maloval světce: místo opasku
kterým se sužujeme
hlavu jim sevřel zlatou obroučkou
která je přesahuje
ne zas tolik aby nepřimkla k tělu
ne už poduška ale nadhlavník
samého nebe!

Byli tak naivní!

A jdeme
A když na to přijde
klademe kytice a věnce
u pat žulových mrtvol