* * *

Jak to můžeš netušit? Když v mém bdění
jsi přítulný bok mého vylekaného spánku
tak něžně vzdmutá hebce kloubená
aby ses mne dotýkala — to sladké dění
ne nepodobné vzlyknutí vánku!

Jak to můžeš nevědět? I v mdlobě
když už mám na kahánku
tě cítím jako ústřice
perlu v své škebli