Sádrové sochy

Tahle báseň skautskými koleny klečí
(to o sobě příliš dobře ví):
záchvat sovětské hudby pod okny,
to z Dunajevského dobrý vítr duje
(ale i jiné, sladší),
to skoro každou báseň předčí:
když vzpoury k noži sáhnou,
je nejveseleji a náměstí
se čepejří, zla houfně hynou
a dobré pomlázkové slunce nastrčí
jak hrbatý svou kost k té slávě
(však nebe močí na sádrové sochy).