Requiescat

Ty to chceš, abych se přiznal,
abych obrátil karty.
Je už takový zvyk,
že z líčka čte se líp.
Jak víme, pod sehnutou šíjí
plačící anděl schovává se   a s tváří k zemi vysmívá se čert.
Děťátko naznaku leží,
mrtvý bezbranně spí,
oba jsou v náruči boží
a všemu napospas.

Tak jsem uviděl otce.
Už měl naivní úsměv,
necítil provazy v kloubech,
byl uvolněný a klidný,
nevyburcovalo ho nic,
a jestli na něco čekal,
budíček andělské trouby
byl asi jediný cíl.

Dokud žil, byl jako na procházce,
vždy trochu udivený vším.
Teď už je v očích zavřený
na devaterý západ. Klíč
na dně rajské studny leží.
Je celý moučný, až je div,
že hlava hladoví a otvírá se,
a na žebra bys pomalu moh hrát.
A přece chléb se peče zlatový
v nebeské peci pro hladovce.
Ale ten chleba rozlomí
už jenom modlících se ruce.

Jen jednou směl se pousmát,
zborcené rty však neunesly úsměv.
To usmání je jak jezero v písku,
jež drolí vlastní břehy.
Krve se nedořezáš. Marně
bys hledal jasný potůček.
Poušť má své oázy a mrtvé tělo
jako dno mořské pustne bez konce.
Ani strom nevyroste z hořké mandle.
Tak vysušená hrozinka
se klíčkem nevzkřísí.
A pak, až procitne,
víc asi neshledá své ozdoby,
vyběhne jako z hořícího domu,
bez skvostu, nahý, bez peřin.

Teď samo ticho po pěšině jde,
nese mu župan z hedvábí
a dýmku, hašlerky a tupláček.
To se nevidí,
aby se na světě tak pečovalo
o pouhé mrtvoly. Vždyť pouhý člověk
je ledva živ a bez náprstku
ho skoro nevidíš, a motyka
je jeho bandalíř, a srp
je jeho pavéza, a škopek
je jeho nádobí.

Můj Bože, jak je zaopatřen!
Buďme tu všichni klidní, nechme ho   do smrti nejdelší v tom zaopatření!
Takhle si nežil ani jeho stín,
když mu šel v patách!
A jak hubený byl jeho spánek,
než mohl zakusit ten posmrtný!
Vzpomeňme na stromy,
jak těžko někdy dopravují mízu
přes tolik poschodí!

A jemu nejčerstvější doušky
až ke rtům sahají.
Takový mír v tom pokojíčku má,
snad ani neví, že má sousedy!

Ach vrať se k sobě samému,
k sobě samému a samotnému,
vrať se jako návrat,
jako z cesty,
už se ti nepřihodí nic
dobrého ani zlého.
Být v koncích
je být na počátku všeho.

1960