* * *

Proseděl jsem večer s těmi lidmi
svěřovali se mi a ten divný
který v autobuse mě sotva zdraví na půl huby
mě pohladil: Má rok do důchodu
cukrovku dvě děti a tři vnoučata

Takový byl můj otec: Věčně plachý a přesto
v prašivých dnech kdy utrmáceni muži si popřeji
lavici posezeni sousto promluveni doušek piva
na zápraží stíral zhrublými prsty s tváří smutek
a vracel se ztepilý rozveselený
mezi sousedy nohsledy a spolužáky
nikdy přítel anekdot a veselých historií
pomlouvač režimů a prorok věšení na lucerny

Nebyla ještě televize drali peří
taky oškubával peříčka s pokleslou hlavou
a poslouchal klevetivé venkovské ženy
nejpokornější pokora sám osud všivějící země