Déšť padá na rány

Na rtu obří hlavy spím.
Déšť pleská o nos krkavčí,
mouřeníni jdou v dvojstupu
z jeho děr jako kominíčci.
V horečce slyším prozpěvovat mouchu,
roleta padá za posledním dějstvím
stínajíc hlavy muškátů.
Bez pohybu zjevného sestra
pestrý polštář hotoví,
z tolika kanýrků jsou nervózní
její smutné prsty plné pochyb.
Strop visí pláství medu za krovy,
zatím co skřítek večerní
z hlavy obra se kutálí,
na moučném červu jezdit zkouší
a můří křídlo bije o vývěsní štít
holičské lampy, pod níž holohlaví
vrhají ustaraný stín.
Slyším jektat hamižné zuby větru
v drolící omítce, kde hryžou spáry,
v nichž moucha masařka se tulí
za křídlo motýlí.