Kdo jsem

Stavím tvář. Sám někdo jiný
snuji podobu. Ze stínu tělo strojím.
Kdo ví, jak prázdná stopa pní?
Plno prázdných stop pní v kraji.
Hle nářadí. V pěti jsem dělal víc.
Po nebesku jsem draky honil.
Šlo k zapomenutí dítě slov.
S tváří bez proměny se vrací.
V rybník lásky mezi kačery hází
ploché kameny. Z her první
se stala tato. Neboť ví,
nic doposud se nevymklo z té dráhy,
všecko až dosud podobá se hrám.
I láska. Naposledy v smrti
bude jen slepou bábou znamenaný!

A sotva prohlédne ten klam.