Koncentrák

Jestli kdy kdo když prchal
ne jako lupič z prázdné banky
či jako vrah z tratoliště činu
si řekl: Pomalu ne tak zbrkle!
Jen prchal — ne už rozum
instinkt sebezáchovy pud spásy!

Já ho nemám: prodlévám ohlížím se   ještě polaskat tu chvíli
tu chvíli kdy se šílí
v návalu nebojácnosti

Stále se to opakuje: jsme v ráji
u stromu pokušení
v zahradě divů u kořenu zla

Mohli bychom se ze všeho jen těšit
lenošit obdivovat div
jakým petrklíč odemyká stvoření jara
jak račí klepeto je zázračně
stvořeno k uchopení

To všechno jsme napodobili
i v oceli a v umělé hmotě
ale nepamatujeme
si samého Boha

21. ledna 1980