Dědictví

I

Timbr otcovský a matčin hlas
Hluboko pod slovy nám zní
Doušek ze studní artézských

I svou podobu pak přiřkli nám
Tak klínem vyrážen byl klín
Chtíč svedl matky otce rozstonal

Kladou nás v paty zítřejšího dne
Knutou své krve k dědictví nás zvou
Tam kde se neotvírá proutkem kouzelným

V cínové misce připéká se čas
A v lačnost dětí padl stín dvou ryb
Ryby Světélkující a Mlčící

Noc z nocturna stříbrného
Svítání vrhá režnou smyčku
A ta se v hrdlo zařezá

Dým opilství už nemá z čeho žít
A měsíc není loutna s pružnou strunou
To doutná závist k těm kdo kouzelničí

Na denní světlo vlekou bledé sny
My vprostřed svých se probouzíme
Z útrob hus kapitolských hřezne tajemství