Ráno po smrti

Laskavá oblaka plynou,
probouzejí se malátní důchodci
na duchnách zetlelého peří,
v oknech těžknou stíny jabloní,
které každý rok stříbrně raší,
muškáty se nebetyčně pnou.

Traktory hlučně opouštějí vsi,
němý řezbář vyspravuje dlaně,
kajícníka u pat Salvatorových.
Jeho žena nese náruč dříví,
kojí dítě v studené oratoři.

Jižnější krajiny připlouvají,
bohaté na mramor, s cypřišovými stíny,
ze střemchy bledé mšice mží,
pozouny z pohřbů jaře vytrubují,
uprostřed kamenolomu v plechovce od konzervy
larva komáří svědčí ve prospěch přirůstání.

Zlaté cesty se ztrácejí v hnědi,
křehkost země v ochranu berou konipásci,
žluvy radostně na bílých břízách klovou,
stará nebesa k zemi vášnivě lnou
v užaslém rozpoznání.