Homilie

Den prochází se zahradou
my pomýšlíme nad zradou
kdo koho zradil a kdo s kým
noc mávla pláštěm nebeským
kůň k tomu řehce osel hejká
jak dávno už jsem nečet Blakea
jsem dům už dávno neobyvatelný
venkovský kostel bez kazatelny
po furiózu myslím na andante
když na dveře mi buší Dante:
jak vzácný přízrak kuriózní
ale ten ťukot posléz dozní
bez jiskry jen se mihotám
a nakonec se už jen ptám:
Ještě než vstoupí na hliněných nohou
kdo s koho Bože můj kdo s koho?

Hnijící odcházející růží sklad
odešel říjen je tu listopad
nad chalupami si vítr vejská
a nad strništěm nezvaného hejska
co bylo psáno spěje k nepaměti
(nevíme dosud co si myslí děti)

Z Ruzyně z ještě vyšších výši
k nám tvrdě dopadá ten psí syn
v kumbálech hospod zas to páchne močí
a budoucnost nám vylupuje oči

1968