Jsem Herodes kajícný

je mi líto nevinných básní

Průvanem těla proudí duch
je stejnoměrně otevřen
nebi i peklu proto je   podobný průchodu v osamoceném
domě na kopci

Stromy s rybími těly
to je bukovina
začátek března v korunách
šustí nebohé loňské listy

Dneska v noci klečel u mého lože
bledý otylý Anděl
který dávno není v aktivní službě
ale po nocích melouchaří
a na vlastní pěst
slibuje království boží
pan učitel který po šedesátce
vyučuje
ještě vášnivěji než dřív

Pak j sem chodil těmi rybími stromy
ranní gotická procházka
při které mi hlava klesala k rameni
ruce byly svislejší než dosud
a musel jsem se přemáhat
aby klíční kosti jak vysedly
nevydaly mé tajemství

Toho dne
jsem na nikoho nepromluvil dřív
než řekl heslo
Jako princ dánský říkám potichu:
Všimněte si těch stromů
nevypadají jako boleni?

5. března 1962