U jednoho stolu

Ještě že jsou lidé dvojdomí:
z jejích očí se tmí
když z povadlé pokožky svítá
plesnivina která škaredí
pastvinu masožravých

Po můří noze hopká ke stolu
oprátka najedených polední
kdy v těle kvete hořká divizna
Přistižen v rozestýlání
svých vzpomínek
nad stůl nachýlený
lámu žoldnéřovo kopí v podpaží
něco hrubého a drsného
zatím co moji hlavu jistý pán
drobí U Rozvařilů typ barokní
z křupké houstičky uhaduje styl
nad slední uzenkou dí o gotické duši
a že jsou bílé dvory v Čechách
(zná je z doslechu)
kde pod hrušní václavkou sedí chlapec rozkročmo
na holi z vánočního stromku
(otec drtí větve podešví)
a v husím kejhání majestátnost
provází jeho princovství

Pán o mé nevinnosti ví   rámuje si ji dveřmi své haly:
ta světlá hlava k jejich ebenu!
Ale dosud blány hus vytlačené v blátě
střeží venkovsky to tajemství
jako pták na náhrobku egyptského krále
jsou hieroglyfem rozletu
a v dohledu je otcův tvrdý stín